Hysterie ve městě
 

Bydlím na vesnici, ale kousek máme větší město, kam chodím často se psem, buď na procházku (blízko je super park), k veterináři, nakoupit maso...Problém je, že moje štěně je tam úplně hysterické, a to už ji mám dva měsíce a do města chodíme minimálně dvakrát týdně. Normálně (dokonce i v Praze, takže konkrétně hlukem to snad nebude) chodí krásně u nohy, v našem městě kňučí, kníká, hýká, táhne mě neuvěřitelným způsobem, že mám ruku ještě te´d nateklou. Pokusy o škubání vodítkem při jejím rozběhu do tahu skončily tak, že mi jistý pán sdělil, že psa by mi měli sebrat, neboť to je týrání! (Stejně to ale nezabralo, je jak pominutá) To mi tedy vůbec na náladě nepřidalo.

Zkoušela jsem někde spíš na kraji se posadit, že se jako zklidní a půjdeme dál, ale nikoliv...řvala tak, jako bych ji vraždila. Stejně tak vždycky ve městě dostane nějakou dobrůtku od řezníka, v parku jí pustím a ona si vesele lítá..Nemám dojem, že by město měla spojené s negativními zážitky. U veterináře se také chová hezky, klidně, mnohem lépe než venku na chodníku.

Tak nevím...setkali jste se někdy s tímto u vašeho štěněte? Mě to velmi trápí a asi ani plemenu to nedělá dobrou reklamu. Co byste navrhovali? Přejde to? Já už zvažuji do města snad i haltinu...Přitom jinak je to takové normální zlobidlo.

Ještě připojím, že nechodit do města není řešení a když jdeme, tak se mi málem uškrtí, v podstatě jde přede mnou jen na zadních, hlava ve vzduchu...už se i dávila a vyzvracela se. Na volno být nemůže kvůli provozu.

Škrtit ji ale nechci, je to příšerný pocit

Jen bych chtěl přidat osobní zkušenost. Podle obrázku bych předpokládal, že máš štěně. Já mám 5ti měsíční, a zhruba 2 měsíce jsem zažíval něco podobného, byl vyděšen absolutně ze všeho, tahal na vodítku až se škrtil, v podstatě se choval podobně jako píšeš ty o své fence. Jediné řešení, které mě napadá a které pomohlo i mně je chodit v takovéto lokalitě s jiným psem, resp. s jiným vlčákem. Chvíli to zabralo, ale teď už je (až na občasné leknutí se jedoucího kola) úplně v pohodě.

Dodám, že jsem z Prahy, tzn. kdyby jsi chtěla, není problém jít venčit společně.

Snad ti má reakce dodá, alespoň trochu optimismu a trpělivosti.;-)

Děkuju,...tak jestli mám naději, že to přejde, tak jsem klidnější.

My jsme z Dobříše. Do Prahy jezdím jen já do školy a tam právě se chová dobře. No je to záhada, ale děkuji za radu, zkusím najít někoho na venčení v Dobříši, výborný nápad!:-)

Ahoj, tak jsem se dozvedel, ze jsi z Dobrise :) No ja se ted stehuji zpet do Pribrami, tak bysme obas mohli vyrazit se psama (mame krome 6ti mesicniho vlcaka jeste Retrievera) nekam ven. S tim chovanim ti asi moc neporadim, ja to mel v pohode (Praha). Spis by asi zabralo psa uklidnovat, mit v ruce pamlsek aby sel u nohy, atd. POpripade zvyseni hlasu s okriknutim "Co delas?!!" a priskubnutim, zastavit, povel k noze a sedni. Pak pochvalit, domenu a ukazat mu, ze mas neco dobreho...

Ahoj, jen mne napadlo, jestli neni spíš možný, že se do města (třeba do parku nebo k řezníkovi) tak moc těší, že tě táhne jako pominutá. Jaké je postavení ocasu a uší? Pokud je i v Praze vklidu, pokusil bych se u Vás najít nejdřív příčinu tahání. Vzal bych lonž, abych měl možnost ji popustit a prostě bych se nechal táhnout a třeba i popoběhl, jen abych viděl za čim se tak žene. Třeba skončíte s vyplazenym jazykem u řezníka ;-). Pokud samozřejmě skončí se staženym ocasem v prvnim křoví a nebude chtít ven, je to ze strachu a bude třeba trenovat a pokud mozno najít pricinu. ... Napada mne, nemate tam treba v okoli kafilerku, jatka ... ze by to mohlo byt kvuli intenzivnim pachum ....
Jinak bych zkusil menit trasu vasich pochuzek po meste.
Honza

Bambas: Tak to bych určitě někdy moc ráda vyrazila na procházku, když budeš mít čas (tedy až se přistěhuješ), napiš prosím SZ :-)

Jinak ona je extrémně žravá, bohužel ve městě je opravdu jak pominutá. Na pamlsky nereaguje ani když jí je strčím pod hubu. Nevezme si je, nezájem...:-( Což je jindy nemožné, jinak totiž zblajzne na co přijde.

Přiškubnutí ani změny směru nefungují. To bych s ní musela škubat v podstatě furt :-(

Jerabejk: Táhne hlavně když jdeme z města - takže předpokládám, že zdrhá z města směr domů (tedy ne že by doopravdy zdrhla :-)) Postavení ocasu a uší je normální, ocas není stažený. Ale neraguje na mě pohledem, vlastně na nic nereaguje..je jako v tranzu :roll::(

Tak se asi jen normálně těší domů :-). Jinak mně dělá Dakouš v roce a půl dost často to, že když přijdeme z venku, začne na chodbě před bytem hystericky kvílet, dokud ho nepustim dovnitř. Když jdem ven o půlnoci, tak utírání tlapek urychluju jak to jen jde, abych nerušil sousedy.
Když jste v Praze, tak je vpohodě, protože neví kudy by táhla domů, je v úplně cizim prostředí. Když jste v domovském městě tak ví kudy a tak se to aktivně snaží urychlit ... tak mi to přijde. S tou lonží bych to zkusil stejně ... mohlo by bejt zajímavý, kam Tě z centra dovede ;-). .... jestli opravdu domů.

Z toho, že žravé zvíře nepřijímá pamlsky bych spíš tipovala, že je v těžkém stresu. Musíte trénovat, měnit prostředí, situace ... Vydržet. Nebrat fenu hned do rušného centra, zkoušet spíš okrajové části města.

No zkusili jsem stopovačku...ne teda přímo ve městě, ale na kraji..a zamířila neomylně směr domů..je fakt, že ale na cestě domů chodíme lesem, kde ráda lítá.

Asi to bude chtít, jak napsala Daniela, hlavně čas a trpělivost :-( A eventuálně jiné pejsky :-)

Myslím, že pár procházek s jiným psem a nejlépe asi vlčákem přispěje k uklidnění situace.;) Nevím jestli je to úplně nejlepší, ale forma výchovy "hodit do vody a plav!" mi alespoň u našeho vystresovaného štěněte přinesla kýžené ovoce v podobě odbourání strachu z různých elementů a situací.

Tohle nám taky pomohlo. Sice s jiným problémem, ale stejným principem - učením se z příkladu. Štěně "odkouká", že ten velký je v klidu, tak se taky (trochu) zklidní.
:wolf

Marianka.W: Přesně tak.:)

Naprosto souhlasím. Máme to taky tak, jen v mnohem menším měřítku, Bran je ještě prcek, ale když jdeme na procházku, prvních 100m je to hysterie, neustálé prosebné pohledy směrem k domu, dělaní "oslíka", zasekávání se a pod. Ale jakmile jsme někde dál, kde už si předpokládám není tak jistý kudy domů, nebo je to pro něj domů ještě daleko, když je to takový prďola, jde jako beránek, zvesela, poslušně, dobrotku by si vzal, cokoliv. Ale když jsme poblíž domu, tak je to bláznovství. No uvidíme, věřím, že se to časem zpraví, doufám, že si zvykne na to, že když se rozhodnu, že jdeme ven, tak prostě jdeme a neexistuje, že by si prosadil návrat. Časem to snad přijme, protože procházky má rád, jen je pro něj obtížné překonat tu počáteční fázi směr domy, paneláky, lidé. Jinak ale spokojenost největší :)