Lenko, nemusíš se vůbec omlouvat, ona opravdu působí jako hrozné plašidlo (ten její temperament způsobuje, že vše vypadá na první pohled ještě hůř).
Saschie bych chtěla odpovědět na její otázky (byť opožděně, ale nedostanu s k internetu příliš často a ještě jsem teď měla problémy s počítačem):
Arina nedůvěřuje lidem jako takovým, ale přesto jí někteří vadí víc, jiní méně (ty má zájem i očichat). Je zde ale podstatný rozdíl mezi vnímáním lidí neutrálně se chovajících a těch, kteří se ji pokoušejí nějak kontaktovat. Celkové chování je velmi závislé na intenzitě stresujících faktorů z okolí (jinak se bude chovat k jednomu a tomu samému člověku na přelidněném náměstí a jinak na klidném místě). Také je schopna člověka po určité době přijmout (pokud je schopen vzbudit její sympatie) - např. Kamila Horáka, s kterým cestujeme po akcích již vesele vítá a radostně po něm skáče.
Celé toto téma - strach a plachost - je dost rozsáhlé a komplikované (a určitě i zajímavé) a dalo by se o něm psát a psát. Možná by to chtělo samostatnou diskusi, kam by třeba i další mohli napsat své zkušenosti a kde by se vše mohlo podrobněji rozebrat i teoreticky. Například to, že je důležité odlišit lekavost, která vzrůstá právě s intenzitou stresu a skutečný strach z něčeho konkrétního (pro snazší pochopení si stačí představit, že se vracíte z kina z drastického hororu neosvětleným opuštěným parkem a vedle Vás vyletí z křoví kočka!).
Jinak všem moc děkuji za držené palce a pěsti,
ahoj Helena.
|