[kudrnovalucie]

Dobrý den, nebude to tak úplně přímo k věci ale jen pro Vaši informaci: Jmenuji se Lucie Kudrnová a měla bych být majitelkou Brada Šedého Samotáře. Měla bych být píši proto, že bez mého souhlasu moji rodiče darovali panu Fabiovi Casellimu, v doprovodu pana Karla Hartla, mého psa!

Abyste tomu rozuměli, pes byl fixovaný na mě, mě poslouchal, venku chodil bez vodítka a nikdy nebyl žádnej problém, ale rodiče nerespektoval a oni se mu radši nepletli do cesty, když na ně třeba zavrčel. Na mě to teda taky jednou zkusil, ale to bylo poprví a naposledy co to udělal a skvěle nám to spolu klapalo, psy nenapadal, prostě výbornej pes. Matku ale pokousel a ta se teda rozhodla že ho dá pryč, ikdyž já sem jí to zakázala a chtěla sem i s pesanem odejít z baráku. To jsem ale nestihla protože pan Hartl s panem Casellim si bez mé přítomnosti psa odvezli. A možná proto že je mi 21 (v té době mi bylo dejme tomu 19), tak nikomu nevadilo že psa nepředal jeho majitel, uvedený v papírech což jsem já. Rodiče dostali krásnou brožurku Passo del Lupo a aby toho nebylo málo pro jistotu pan Hartl uvedl prapodivné údaje o novém "jakože" majiteli panu Casellim. Uvedl tam jméno Asellfi Fabio adresa byla Seramazzoni v Italii ale trošku jiná než má Caselli. To sem se dozvěděla ale až nedávno.
Panu Hartlovi sem cca do 2hodin potom, co si Caselli odvezl mého psa volala. Dřive to nešlo, protože jsem nemohla sehnat číslo, takže jsem volala přes informace, tam mi dali číslo do klubu ČSV, nebo tak někam to už si nepamatuju ale každopádně tam jsem o tom všem mluvila s jednou paní a ta mi dala číslo, poradila mi abych normálně nahlásila rodiče na policajti, že sama neví co by udělala jinýho, ale přece jenom jsou to moji rodiče a to jsem teda neudělala.
A když jsem zavolala Panu Hartlovi, tak mi akorát s klidem řekl že pes už bude nejspíš touhle dobou asi někde na hranicích s Itálií a že nevěděl že pes je můj. Rodiče prý vystupovali, že pes je jejich. A tím to pro něj zkončilo.
Pan Caselli zas pro změnu asi neumí anglicky a nebo neumí odpovědět na email, který jsem mu nejeden poslala...

Já se teď můžů dívat jedině na fotky a skoro každej den zkoušet hledat cokoliv, na internetu a v kynologickejch časopisech, co by mohlo souviset s Casellim a mym pejskem. Pokud se tedy vůbec dostal do Itálie. Jelikož jste všichni pejskaři zkuste si představit jakej to je pocit, nevedět co je s Vašim miláškem, jestli třeba vůbec žije, nebo si vzali jen papíry a jeho pustili někde v lese, utratili ho, nebo já nevim,a nechci už ani přemejšlet nad dalšíma možnostma a doufám že je aspoň o něj dobře postáráno. To je totiž tak to jediný, co můžu teď dělat! Nejhorší je ale to, co si myslel asi můj Brixík (neřikala sem mu Brad ale Brix), když ho naložili do auta někomu, komu ani nerozuměl, někam kde neměl svojí paničku, svýho psího kamaráda Alánka (můj druhý pejsek kříženec ČSV+NO), neměl kolem sebe nikoho a nic známého a jen si řikal PROČ???!!! Co udělal špatně?! To mi trhá srdce....