Dovedu si představit jak Ti je. Já, přestože už mám dva měsíce štěndo, stejně občas brečim nad fotkama. Agyra jsme si "převezli" z Malé Fatry do Krkonoš, abychom ho mohli pohřbít na našem oblíbeném místě a jezdíme tam za nim a najaře tam pojedem zase, i se štěndem. Umřel skoro ve 14 letech a to se se psem jeden hodně sžije a ta ztráta je nenahraditelná ... i když jsem ji čekal.
Teď je jen na mně, abych si s novým štěndou vybudoval jemné nuance komunikace jako jsem měl s Agouškem. Hezký je na tom to, že to přijde časem samo a hrozný zas to, že člověk se sžívá a sžívá, je to čim dál těsnější ta sepjatost a pak pesan odejde.... hodně štěstí
Honza
|