No, já ať svého psa sleduji jak chci, od ničeho neupouští, všech svých zvyků se drží zuby nehty.Jako například, že když ráno chodím do práce,venčím ho v pět ráno, od jisté doby mě KAŽDÉ ráno chodí budit v pět a chce ven ( o volnu je to na roztrhání na cucky). S tím okřiknutím to u našeho vlčete taky nebylo tak snadné, když jsem to zkusila poprvé (okřiknout ho) kouknul na mě pohledem "na koho to ječíš, ty hysterko" a s ledovým klidem sobě vlastním opustil místo, ze kterého jsem ho zrovna nemohla vyhnat. A jeho reakce na to je stále stejná. Nemůžu si stěžovat, poslechne (občas), neutíká (relativně), honí zatím jenom holuby (pokud není v okolí něco zajímavějšího)
, ale jsou chvilky, kdy lituju toho, že jsem neposlechla maminku a nepořídila jsem si nějakého kapesního pinče
(což Baltovi s radostí opakuju, když mě vytočí. Nevěřili byste, jak uražený výraz umí nasadit)