Koukám, že všichni máme doma desperáty pro své okolí
. Když tohle je pro žurnalisty pořád tak žádané téma. Asi to bude vlivem pokroku civilizace.
Když mě v 11 letech pokousal břicho náš hafan, za to, že jsem se ho pokusil dopravit na cvičák
který k smrti/a do smrti/ nesnášel, tak se pokud si vzpomínám, otec s doktorem na chirurgii nade mnou, tou historkou docela bavili. Jinak jsme všechny děti v okolí veškeré konflikty a úrazy se psy důsledně a "hrdinsky" tajili. Rodičovská vystoupení byli vždycky horší. A i tak jediné co se řešilo byla vzteklina. Psů se potulovali celé party. Dnes slychám docela často jak dítě "práskne" svého psa za cokoliv.