Obrana žrádla je přirozený pud, nemyslím si, že jde o nějaké "zkoušení". Každé štěně je individualita a myslim že neexistuje obecně správný postup v takové situaci. Na jednoho bude fungovat něco, na jiného něco jiného. Jedno štěně půjde natvrdo po ruce (můj minulý pes), jiné si sebere kost a někam se s ní raději uklidí (mé štěndo). Viděl jsem dospělého psa, který na svého pána zavrčí a chytne ho třeba za ruku, ale nezmáčkne. Asi je pravda co říká pan Ivo Eichler, že "pes který miluje, nikdy nekousne naplno". Tady je asi zásadní, že štěně myslím nemůže ještě naplno milovat, protože není dostatečně svázané s pánem.
Agyr (minulý pes) se po mně ohnal kvůli kosti krátce po odběru a já ho za to zbil (byl jsem mladý a chyboval jsem - trest měl mít jinou formu). Kdykoliv pak na mne zavrčel nebo vycenil zuby, byl bit. Vrčení se mi nelíbilo a tak jsem to "trénoval" skoro při každém žrádle. Sice si pak žrádlo nechal odebrat a nekousl mne, ale bez vrčení se to neobešlo nikdy. Jediné čeho jsem dosáhl bylo, že si zvykl že já jsem ten hajzl co mu pořád bere žrádlo a naopak jsem v něm vůči sobě to vrčení podopořil. Naopak u mojí přítelkyně byl klidnější, protože věděl že ona mu žrádlo nebere - zkrátka nic se nesmí přehánět. Sice jsem dosáhl toho že se po mně neoháněl, ale zpětně vidím, že to poškozovalo náš vztah.
V současnosti mám myslím trochu "měkčí" štěně a navíc mi už vadí být zbytečně tvrdý a tak zkouším jiný přístup. Když položím misku, nechám na jejím kraji dva prsty, mazlivě na štěně mluvím a druhou rukou ho hladím a chválím. Po chvíli (pár vteřin dle toho jak rychle žere) odcházím a nechám ho vklidu dožrat. Když je miska skoro prázdná a štěně nemá už takový důvod útočit, vracím se a misku mu zlehka přidržím než ji vylíže, aby ji nahonil po celym obyváku, případně dokud ji vylizuje, tak ji vezmu a podržím mu ji ve vzduchu, různě mu ji otáčím a pomáhám mu ji celou olízat. Když je miska čistá, položím ji a pokud ji štěně začne likvidovat, kousat a dál honit po bytě, jemně ho odstrčím a okřiknu a trpělivě to opakuju dokud nepřestane. Občas mu v průběhu žrádla, nebo když má kost, nabídnu z malé vzdálenosti pamlsek a tak ho od misky (kosti) vlastně odvolám. Vzdálenost se postupně bude prodlužovat, aby musel chodit dál. Samozřejmě, často se tyhle kejkle bez nějakého toho zavrčení neobejdou, ale to řeším pouze okřiknutím a snažim se ho vklidu přechytračit. Když ho rozptýlím pamlskem, sednu si k němu a hladím ho než ho sežere a pak dál, když se vrátí třeba ke kosti a je to vpohodě. Učím ho aby se nebál, že mu kost vezmu a tak se často stane, že ho přez jeho vrčení prostě "ukecám" aby přišel ke mně, kost si samozřejmě vezme sebou :-) a hryže ji u mne. Pokud ho začnu hladit, většinou si ji zase odnese někam do kouta.
Zásadně bych tyhle věci netrénoval v místě odkud nevede jiná cesta než přezemne. Raději ať couvne i s kostí, než aby kousnul. Agyr mne naučil několik věcí: když držel v hubě kost, nekousl i když by třeba rád, protože by ji musel pustit. Naučil mne ho od žrádla odvolat a pak s nim manipulovat. Měl potřebu žrádlo bránit jen když byl u něj. Dalo sice dost práce ho odlákat, ale pak už jen nešťastně kňučel a čekal až ho pustim zpět. NIKDY na mne nezaútočil, když jsem byl mezi ním a miskou - nedejbože zezadu.
Myslim že není důležité psa lámat, ale přechytračit ho a najít cestu, jak odebráním žrádla projít oboustranně bez velkého stresu nebo dokonce úrazu.
Možná někomu přijde že jsem benevolentní, když na sebe nechám bez velké reakce vrčet, ale není to tak. Pokud vrčí, hrubým hlasem ho okřiknu a pak se ho snažím mazlivým hlasem rozptýlit. Asi je to i o tom, že Dakouš na mne zatim nikdy při vrčení nevycenil zuby. Agyr mne kdysi naučil, že vrčení bez zubů je nižší forma hrozby, nebo jen prostá nespokojenost ... do tuhého jde až když jsou vidět zuby (pozor, může být otázkou vteřiny). Pokud by došlo ke skutečnému útoku, ač nerad, bez milosti bych štěně převálcoval a podřídil si ho (pokud možno nikoliv bitím).
Závěrem bych rád podotknul, že se jedná o čistě můj přístup, který mi přijde vhodný podle toho, jak jsme se měli možnost za dva a půl měsíce s Dakoušem poznat. U někoho nebude fungovat vůbec, u jiného třeba jen částečně, ale myslím že každá zkušenost, případně "fígl" se může hodit
Krmení zdar,
Honza