[gabriela]

Originally Posted by yzengrin

Jo, když jdem a potkám maminku s malým děckem..třeba 4roky a vidím, jak maminka dítěti ukazuje pejska stylem: "podívej, to je pěkný pejsek, to je asi ještě štěňátko"...a dítě nevěřícně kouká, ale taky se zaujetím..Kolikrát nabídnu, jestli si psa nechtějí pohladit - a obě strany si přiměřeně hladí "to své dítko". Často to nevyjde-dítě se bojí..ale spíše z toho přirozeného respektu,na rodiči je vidět, že dítě podporuje v kladném vztahu ke zvířatům.
Na druhou stranu jsem dnes zvědavá na svou vlastní nejmladší sestru (taky 4roky), která má sice doma pejska, ale je zvyklá jej různě tahat apod., navíc maminka je z mého pohledu poněkud hysterická a má "špatné" reakce v některých situacích...takže tady čekám přesně onu bázlivou reakci od mé sestry..
Řekla bych, že je často napoprvé poznat, které dítě je zvyklé na zvířata (ví, že když po něm štěně skočí, tak je to legrace-a dává si přiměřeně pozor), a dítě, které k nim tak vedeno není a už když se štěně jen zavrtí, tak se lekne a utíká. No, a někdy je dítko zkrátka ještě malé, ostýchavé a bázlivé, ačkoli rodiče jsou vůči zvířatům v pohodě.
Někdo mi říkal, že na druhém místě jsou kokršpanělé...v těch útocích

K těm místům č. 1 jezevčík, a kupodivi č. 2 tak oblíbený labrarod, tak jsem to slyšela já a bohužel i rodina známého tedy dva lidé přišli o část obličeje od jinak úplně klidného vlastního psa ( labradora ). O tvou sestru se neboj, zkus jí přiblížit ten vztah ke zvířatům ty a myslím, že to bude v pohodě, i méně znamená někdy více a též záleží na citu a jak jí ho přiblížíš, zaujmeš ji, držím palce.