Můj první pes Agyr mi za třináct let utekl snad jen třikrát a nikdy na dýl jak hodinu. Jednou utekl pře psem který ho v minulosti zle potrhal, jedou utekl za svojí láskou NO, přestože nehárala a jednou ... jednou prostě zmizel při procházce lesem za sídlištěm a nevěděl jsem proč. Volám, hledám, pískám a kde nic tu nic. Najednou se otočil vítr a já jsem okamžitě pochopil kde ho najdu. Ucítil jsem močůvku a vydal se na cca 300m vzdálené pole. Když jsem vylezl z lesa naskytl se mi neuvěřitelný pohled - můj plachý Agyr dovádivě poskakoval za traktorem, který rozmetal po poli močku a doslova se v ní sprchoval. Chvíli mu trvalo, než se ke mně na zavolání přiloudal, věděl že je zle, ale stejně mu to nezabránilo, aby se dva metry předemnou ještě rozkošnicky vyválel v močůvkovém bahně :-)
|