"k novému pánovi bude ohleduplný a vděčný, protože má být utracen" - to určitě, ten pes z toho má jistě rozum...
Jinak si dovoluju souhlasit s Pavlem v tom smyslu, že tohle je jeden ze zářných příkladů, proč "nevyrábět" bezpapíráky. Už proto, že to snižuje kvalitu plemene jako takového. Navíc papírový pes v nouzi má jistou naději, že se o něj postará chovatel, od kterého pochází (aspoň slušný chovatel by měl). Další věc je, že málokdo si vezme dospělého psa nejistého původu a pokud je to opravdu čévéčko, jehož jednou z vlastností je silná vazba k jednomu pánu, tím hůř pro toho psa.
Na druhou stranu ten pes za to samozřejmě nemůže a pokud bude mít to štěstí, že najde nový domov, tak chvála tomu, kdo mu pomohl. Vydírání typu "jinak bude utracen" mi fakt vadí. Z jakého titulu chce někdo nechat zabít zdravého tvora... Chce se mi říct, že by se mu to stejně nepodařilo, protože poctivý veterinář by to nikdy neudělal, ale asi víme, jak to u nás chodí a že za peníze je všechno k mání, jak pravil pan Werich v jisté pohádce...
Z toho plyne poučení, že lidi jsou verbež a je potřeba si dobře vybrat, komu svěřit štěně. Výmluvy typu "musím dát pryč psa, protože čekáme dítě", nebo "stěhujem se z domu do bytu" opravdu nechápu. Pes přece není legrace na rok. Průměrně inteligentní člověk přece ví, že pes se v dnešní době může dožít i (více než) patnácti let. Když si pořizuje štěňátko, musí s tím počítat.
Až se tu bude zase někdo rozčilovat, že se ho chovatel vyptává na nepříjemné otázky, tak ať si uvědomí, že pes je taky živý tvor, pro mnohého chovatele skoro jako vlastní dítě a pro spoustu z nás jako člen rodiny a tudíž mu není jedno jak se bude mít.
Představte si inzerát "Hledám nový domov pro svou dceru. Je hodná, čistotná a má ráda děti. Když se jí nikdo neujme, dám ji utratit, protože už ji nemůžu dál živit."
Ach jo.
