Ti dva podloudníci si ani sáňky nezaslouží
. Leda za trest!
. Zatím používám staré dětské boby. Jak jsi Hanko na svých stránkách popisovala způsob výchovy tak u nás se některé odvíjejí trochu jinak. Jenomže mam jen dvojici.
Hafan trochu táhne, zato holka to sabotuje a ještě mu to znepříjemňuje tahem za spojku mezi obojky dozadu. Jo a v okamžiku kdy se objeví na obzoru člověk začne obzvlášť vypečené číslo: výstup týraných zvířat-zastavování, tah do stran, panické otočky. Zkrátka počítají s tím, že před lidma se "po vlčím" netrestá/to zná jak jsem zjistil nejeden vlčák
/. Když jedeme ve stopách nějakých soukmenovců, tak to je nádhera a opravdu adrenalin. Možná kdybych je přidal někomu do početnějšího zápřahu tak by to vypadalo zase trochu jinak.
K tomu co psala Orka/neumím sem dát citace
/
Myslím, že jsem pochopil jak byla myšlena motivace u Čsv a moje historka s tím souvisí/byla to smrková monokultura
/. Kdo má Čsv tak myslím pochopil. Oni to udělali ze zlomyslnosti. Taky nezapomenu jak Akeenah v zimě opakovaně naváděl sáně v plné rychlosti z kopce na jediný strom široko daleko a těsným úhybem se je snažil o něj rozstřískat i s posádkou.
Tažný pes má práci v tahu v genech po tisíce let, vlk zase neplýtvání silami a jistou svobodomyslnost. Pokud by nějaký Čsv při práci umřel tak by to udělal pouze a jen pro svého průvodce nikoliv pro práci samotnou.
Systém který jsem popsal praktikují třeba eskymáci kteří udržují psy polodivoké a každý výjezd je v podstatě cesta za jídlem. Nějaké Čsv takto taky naučili tahat/nic víc umět nepotřeboval/. Nevím jestli je to týrání. Otázka co si pod tím představit. Někteří psi jsou prostě pořízeni čistě na práci a podle toho se s nima zachází/Osobně považuju za týrání třeba výcvik slepeckých psů-ač zvolna směřuju do kategorie potřebných
, ale to je jen a jen můj subjektivní názor/. Jestli máš 20 psů asi k nim budeš muset mít pochopitelně jiný přístup než kdyby jsi měla 2-3. Čsv tady v Čechách snad nikdo nemá víc než 10/s vyjímkou "pana doktora"/.
Ale jo, když se na to ptáš znám pár musherů/a to určitě nejsou všichni
/ jejichž přístup považuju za podivný. Třeba když někdo stahuje tažné psy ze všech útulků v kraji a zároveň celkem pravidelně vodí zvířata na uspání. Taky jsem mockrát neslyšel, že by měl někdo doma "domov důchodců" ze svých několika desítek tažných psů/a když ano tak to klobouk dolů-nedovedu si to představit/. Zato občas potkávám bývalé mushery kteří vyprávějí o svých velkých smečkách před pár lety, které již dnes nemají/to asi nebude nic snadného zbavit se takové party dospělých psů?/ a inzeráty na prodej závodních šampionů/hlavně ESP/ za vrcholem taky o majiteli ledasco vypovídají.