[Bruinen]

Originally Posted by mellorn

Musim na tu malou Bruinen porad myslet,prosli jsme si tim v pul roce zivota arwen taky,nastesti se ji podarilo zachranit a ja od te doby,pokazde,kdyz zvraci nebo projevi nechut k jidlu,zacinam bohuzel myslet na nejhorsi. mela invaginaci,kdy se strevo zamotalo jako ponozka a stalo se nepruchodnym. probehla operace,kdy se cekalo,jestli se to strevo zacne hybat a jednu dobu to vypadalo,ze nezacne. ty proplakane dny a noci si vybavim jeste ted. te nemoci predchazel zanet o kterem se dodnes nezjistilo,kde se vzal....neumim si ani predstavit,ze bych o ni prisla a asi by mi trvalo dost dlouho,nez bych si poridila dalsiho pejska.Pokud vubec. nutne bych je srovnavalo a hlavne by mi to prislo divne poridit si ho nejak narychlo asi jako kdyby se vdova vdala tyden po smrti milovaneho muze.

ja chapu vas smutek velice dobre,ale mam pocit,protoze tomu verim,ze tady jeji dusi drzite,tim jak ji volate. Nechte ji jit dal,takhle neni ani tady ani tam....

Ahoj!

asi mas pravdu, ze mam jej dusu nechat odist ale bojim sa toho... Teraz, mam pocit ze je so mnou ale ked jej dusu necham odist uz mi nic okrem spomienok nezostane. Neviem sa s nou len tak rozlucit ale stale mam pocit, ze som ju sklamala lebo som nesplnila svoj slub a to....ze ju zachranim....zlyhala som a strasne ma to mrzi a boli zaroven. A este aj dnes mam pred sebou ten obraz toho dna ako plakala ked dosla na to co sa deje. Existuje jedna vec ktorej verim...a to, ze sa s nou raz zase stretnem a zase budem spolu ako pred tym.