Já se vrátím ještě k té šňůře - je to v podstatě v takovéto situaci jediné účinné řešení.
Co je ale velmi důležité, je DŮSLEDNOST. Pokud začnu šňůru používat (měla by být co nejlehčí, ale natolik silná a pevná, aby psa udržela; nedoporučuji klasickou stopovačku, je zbytečně těžká), musím ji pak používat stále! Nelze v jedné situaci psa pouštět se šňůrou a v jiné na volno. Jediné, k čemu to povede, je to, že se naučí velmi rychle rozlišovat, kdy šňůru má a kdy ne a neúměrně se tím doba výcviku přivolání nebo zákazových povelů prodlouží. Podobnou chybou je předčasné odstranění šňůry. Může se nám zdát, že pejsek již reaguje spolehlivě a tak šňůru odepneme, ale pokud cvik není dostatečně upevněn (doporučuji couračku soustavně používat určitě tak do 1,5 roku), rychle se pejsek vrátí k původnímu chování a náprava je opět mnohem těžší a delší než poprvé.
Co se týká postupu, je zaprvé nutné dobře procvičit povel "Fuj!" na krátkém vodítku. Už na tento povel by pejsek měl to, co drží v tlamičce, pustit, raději ale ani nesebrat. Pokud je psík rychlejší, je dobré si osvojit jistý "chmat", kdy štěně vezmeme zcela nakrátko za vodítko, jednou rukou chytneme z vrchu horní čelist a druhou spodní, tlamičku otevřeme a obsah prostě vytřeseme. Nemá smysl tahat za to, co chceme, aby pes pustil. Vše musí proběhnout co nejrychleji. Má-li později pes už v čelistech velkou sílu a nelze mu je jen tak rozevřít, lze použít jiný trik: jedna ruka opět uchopí horní čelist (lze také přitisknout pysky na zuby) a ukazováček druhé ruky se zaboří PŘES TVÁŘ za poslední zuby v čelisti (tlama musí opět směřovat dolů). To obvykle psa přiměje tlamu otevřít. Pokud se to někomu zdá drsné, buďte si jisti, že při podezření, že váš pes právě sebral něco otráveného, podniknete naprosto cokoliv.
S dlouhou šňůrou se pak postupuje obdobně, jako s krátkým vodítkem – tedy povel, cuknutí, případné donucení splnění povelu (je velkou výhodou mít už povel "Fuj!" propracovaný na krátkém vodítku). Co je ale další důležitou věcí, po úspěšném vyplivnutí fujtajflu psa vždy přivolejte povelem "Ke mně!", bouřlivě ho pochvalte a odměňte pamlskem. Když pejsek věc nechce vyplivnout sám od sebe, nepoužívejte přivolání, pouze si ho přitáhněte na šňůře, dejte povel "Fuj!" a teprve pak, byť na půl metru, udělejte přivolání. Důvod je jednoduchý - pejsek by si brzy spojil povel "Ke mně!" s nepříjemným procesem vyndávání fujtajflu z tlamičky. Pokud chci trénovat přivolání dejme tomu třeba s tou kostí, musí to končit naopak vrácením kosti psíkovi. Tedy nejdříve kost odeberu a pak ji za odměnu psovi vrátím, ale ani to bych neměla dělat pokaždé. Tedy např. 3x přivolat a kost vůbec nebrat, 1x přivolat, odebrat, vrátit. To lze samozřejmě praktikovat jen s tím, co psovi DOVOLÍM požírat. V takovém případě ovšem nepoužívám povel "Fuj!", ale "
Pust!" (při vracení lze použít "Drž!").
Přeji mnoho zdaru při výcviku.
Helena