Quote:
Originally Posted by CDaniela
A situace kterou popisuješ: Když urkadnou cokoli z nákupu, bez tréninku jim to cokoli vezmu. Bez stresování psa, bez emocí. Záleží hodně na způsobu jakým člověk psu kořist odebírá. Musí se zakročit bez velkého divadla, rázně a rychle. Jako by samozřejmě.
|
To byla jen imaginární modelová situace. V tomhle směru je Dakouš celkem vpohodě a navíc se starám o to, aby se nám zrovna tohle nestávalo. Se žrádlem a ouškama problémy nemáme a když náhodou kvůli něčemu bublá, tak si dřepnu kousek od něj a trvám na tom, že si to bude hlodat u mně. Moc se mu nechce, ale nakonec poslechne, kost atp. si vezme a lehne si s ní ke mně. Přitom u něj jen sedim, pochválim ho a občas i pohladim. Někdy i po mordě aby tam byl kontakt mezi rukou, psem a kostí zároveň. Většinou se tím "odezva" utlumí a když vidim že je vpohodě, pochválim ho a nechám ho vklidu. Dlužno ale říct, že Dakino je v tomhle opravdu zlatej (Agyr byl v tomhle směru o poznání "tvrdší") a tohle neni postup kterej by si mohl dovolit každej u libovolnýho psa! Je to o kontaktu a moznosti odhadnout reakci dopredu. Jinak samozrejme souhlasim s nazorem, ze je vhodny pri zradle deti ohlidat
.