Jen drobná (a snad už závěrečná
) ) poznámka. Z debaty je jasné, že si navzájem nerozumíme. Jedni tady mluví o výcviku psa, o tom, jak s ním trénují obrany a druzí o povaze psa.
Zkouška povahy je zcela něco jiného, než zkouška z výkonu. Zkouška z výkonu prověřuje, co se pes naučil a jakými dovednostmi vládne. Naproti tomu zkouška povahy by měla prověřit povahu psa, nikoliv jeho dovednosti. Proto by měla být taková, aby se prostě nedala natrénovat nebo naučit. Samozřejmě nic není dokonalé a ani zkouška povahy u ČsV nikoliv. Ale náhražky "kolíku" už byly zkoušeny (především v zahraničí) a dopadlo to velice tristně. "Kolík" je prostě zatím nejlepší, co bylo vymyšleno. Používají ho jiná plemena a používají ho už hodně desetiletí i ozbrojené složky při prověřování svých psů (tam se ale úder nenaznačuje ale skutečně se provede). Se psem nemusíte chodit cvičit obrany aby ustál "kolík". Pokud máte psa sebevědomého a vyrovnaného, tak zkoušku ustojí.
A co se týká měření - to přece není žádné prověření povahy psa ?!?!? Změřit by se v přítomnosti majitele měl nechat kterýkoliv pes, který je normálně vychován a nemá závažné psychické problémy. Samozřejmě bázliví a plaší psi neustojí ani to měření.
A ještě k Rudovi (Artemis). To, co napsal, by si měli přečíst všichni, nejen Ti, kteří se psem cvičí. Začít se psem cvičit obranu ve chvíli, kdy nemá přivolání ani základní poslušnost je prostě zadělávání si na problémy. Stejně tak jako snaha mít za každou cenu všestranného psa z jedince, který je nejistý nebo flegmatický. A jak Ruda napsal, nejhorší je výcvik psa s majitelem, který sám není psychicky v pořádku. A já bych dodal, nejen výcvik - nejhorší je, když majitelem ČsV je psychicky labilní člověk. Ale to není problém obran jako takových ale soudnosti a odpovědnosti majitelů a chovatelů ...