Quote:
Originally Posted by luculda
... s tím názorem, že pes neudělá nic dítěti, s tím taky nesouhlasím, NIKDY bych v tomhle žádnému psovi nevěřila, ať je to čsv, borderka n. zlatý retriever, děti jsou nevypočitatelné a v tom je to nebezpečí...
|
S touhle jedinou tvojí větou nesouhlasím. Vyrostla jsem v psí boudě (obrazně a částečně i doslova), nebylo to sice čévéčko, nýbrž enóčo, ale to je fuk. Moje máma i táta se mohli na psa (na všechny tři, které jsme postupně měli) stoprocentně spolehnout, například když nechávali kočárek se mnou nebo mými sourozenci před krámem a pes ho na volno hlídal. Byli jsme sice naučení, že když pes (jakýkoliv, i náš vlastní) žere, nemáme ho otravovat. Přesto byla stoprocentní jistota, že by nám neublížil, kdybychom mu vlezli do misky. Trpělivě snášel tahání za ocas i za uši, sloužil za koně i za podušku a troufám si tvrdit, že byl rád, že po něm ti čtyři špunti bez ustání lezou.
Stejně tak Akeenah je vychován tak, aby děti považoval za nedotknutelnou svátost a nikdy (za to dám do ohně všechny končetiny, které mám) by dítěti neublížil. Dotáhl to dokonce tak daleko, že když nás někdo z rozumějších kolemjdoucích na procházce požádá, jestli si jeho dítě může některého z členů smečky pohladit, říkáme prckovi "Pohlaď si toho velikého, ten je nejhodnější".
Trochu mě zaráží srovnávání situací typu "co kdyby to bylo dítě nebo MALÝ PES". Pořád je to přece pes a kdo jiný by se měl se psem lépe dohodnout, než jiný pes. Na velikosti podle mě (i jiných - slovutných autorů knih o psím chování) v tomto případě nezáleží. Stále platí hierarchické rozložení sil - když má malý pes dost autority, jídlo si před velkým uhájí nebo mu je i sebere. Způsob komunikace je stejný u velkého i malého psa. To, že jsou psi malých plemen nezřídka rozmazlení nebo nevychovaní je záležitostí jejich majitelů (a bohužel jejich ega) a tím se vracíme na začátek celého začarovaného kruhu.
Takže to, že si pes hájí svoje žrádlo považuji za naprosto oprávněné a normální a to, že by si vodící pes neměl dovolit vůbec pomyslet na to, že by jinému žrádlo sebral zase za samozřejmé s ohledem na výcvik ("výcvik"), který absolvuje (a který mu "amputuje" téměř všechny psí vlastnosti). Když už ty psy cvičíte, paní Daušová a vy ostatní, kteří se tak holedbáte touto ?bohulibou? činností, dělejte to pořádně a stoprocentně, nebo to nedělejte vůbec. A pokud to chcete dělat a nezvládnete to stoprocentně, připusťte aspoň svůj díl nedokonalosti a neházejte špínu na ostatní, kteří se snaží jen v klidu žít se svým zvířetem-partnerem-přítelem a nikomu (v rámci obecných měřítek) neškodit. Každý normální majitel psa někdy zažil, že se jeho pes poškorpil s jiným a málokdo s toho dělá takovou tirádu a ještě míň z nich to používá k veřejnému očerňování psa, potažmo plemene.
Jinak co se týče osoby paní Daušové, musím podotknout, že ačkoliv jsem dámu nikdy nepotkala (naštěstí), její pověst ve formě lidové slovesnosti ji předchází. Nad tím, co se o ní vypráví, zůstává rozum stát. Sice jsou to jenom ústní zkazky, ale na každém šprochu... Kdyby jen polovina byla pravda, bylo by to stejně nad lidské chápání.
