Obrana je založena z velmi podstatné části na kořistnickém a loveckém pudu; vliv má i pud obranný, ale bez prvních dvou nelze obranu dost dobře dělat - tedy obranu sportovní.
Důležité je uvědomit si, co po psovi vůbec chci - kynologii pracovní (= služební - tedy pro praxi) nebo sportovní? V té služební totiž lze psa upotřebit i bez pudu kořistnického a loveckého - jen nebude schopen pracovat na dálku, ale podnětem k obraně pro něj bude překročení kritické vzdálenosti útočníka (tedy uteče-li útočník za tuto hranici, pes nebude mít nejmenší potřebu provést jeho zadržení).
Jelikož ke skutečnému praktickému nasazení ČSV jako opravdu služebního psa (rozuměj armáda, policie nebo jiné ozbrojené složky) jsem dosti skeptická
(potřeba opravdu silné motivace pro výkon, dlouhá doba pro upevnění cviků, velmi dlouhé dospívání a vyzrávání, obrovské povahové výkyvy v rámci plemene atd.), budu se nadále věnovat kynologii tzv. sportovní.
Jak jsem uvedla výše, základem je kořistnictví a lovectví. Lovecký pud se uplatňuje v potřebě kořist honit, dohonit a uchvátit (to má valná většina ČSV a majitelé to velmi dobře znají - dokud se hračka pohybuje, pes ji honí a má snahu chytat). Kořistnictví se projevuje v následné potřebě kořist pevně držet, bojovat s ní (v případě práce s figurantem se zde již může uplatňovat i pud obranný), a po "přemožení" si ji odnášet a hlídat. Toto má již bohužel podstatně menší část jedinců. Potřeba kořist si nosit a hlídat je neprávem podceňována - podporuje totiž vlastnický vztah psa ke kořisti, tím jeho sebevědomí a navíc - ulovená a odnášená kořist je právě odměnou za celou práci na obraně! Jestliže pes vyplivne kořist ihned po zákusu a je odveden z placu pryč, vlastně odchází zcela neodměněn.
Spolu s dospíváním a vyzráváním psa se na obraně začíná uplatňovat rovněž pud obranný - na psa je postupně vyvíjen psychický tlak (ale tak, aby pes vždy vyšel jako vítěz) - například tím, že je motivován k hlídání si kořisti atd., což pomáhá zvyšovat jeho sebevědomí, tvrdost v boji, razanci při zákusech a odolnost vůči nápřahům i úderům.
Ony tři důležité pudy jsem nejmenovala v náhodném pořadí - osobně jsem zastáncem toho, aby u ČSV byly právě v tomto pořadí rozvíjeny a podporovány (zde vycházím z osobních zkušeností někoho, kdo se kolem plemene motá 14 let
). Pokud je jako první rozvíjen pud obranný (bohužel - pozůstatky svazarmovského přístupu k výcviku), dochází k tomu, že ČSV opravdu celou obranu pojme jako "boj o holý život", nadměrně a zcela zbytečně se u něj rozvíjí agresivita a pes je v podstatě veden ke "zlobě na člověka". Což u inteligentního vlčáka může snadno vést k tomu, že jakmile dostane příležitost, bude si chtít kousnout do živého, aby toho protivníka opravdu složil (přece jako idiot nebude kousat do rukávu nebo do peška - ví moc dobře, že tím figurantovi neublíží).
Moniko: Rozvíjej tedy u svého psíka nyní právě kořistnictví a lovectví. Pracuj nejprve se psem sama - vyvazuj ho a motivuj ho ke hře pohybujícím se hadrem nebo měkkou kůží. Povzbuzuj ho k pevnému zákusu a ke snaze kořist co nejdéle držet (stačí tenký provázek, který navážeš na hadr a jakmile psovi po zákusu kořist pustíš, pomocí onoho provázku jej budeš dál motivovat k držení kořisti - ta mu totiž jinak uteče). Postupně se snaž tuto hru převést na další lidi - ideálně figuranta. Je-li pes kořistník a lovec, velmi rád na to časem přistoupí a princip hry pochopí. Hru postupně stále více uzpůsobujte potřebám obrany (hlasová intonace Tvoje i figurantova, náznaky nápřahů, kontakt těla psa s tělem figuranta atd.). S dospíváním a vyzráváním osobnosti psa pak můžete začít postupně pracovat na jeho dráždivosti.
S ČSV to je a vždy bude běh na velmi dlouhou trať - u fen díky jejich rychlejšímu psychickému vyzrávání se mohou výsledky dostavit dříve, u psů samců to může jít podstatně pomaleji (sama mám 2,5 roku starého psa, který opravdu velmi rád kouše, ale psychicky je to stále dítě
a vím, že mu prostě musím dopřát čas, i když je to někdy poněkud frustrující, jak to vše jde hrozně pomalu).
Toho, že je Tvůj pes kontaktní vůči lidem a figuranta by ulízal se vůbec neboj - takový pes aspoň nebude mít problém právě s kontaktem při zákusech apod., kde pes nedůvěřivý může nervově až selhat. Prostě neunese dotek svého a figurantova těla (prtože nemá z raného věku odzkoušeno, že mu to nic neudělá) a z rukávu nebo peška "sleze". S dospíváním se jeho potřeba figuranta umazlit bude měnit, neboj - jen nespěchej a dej všemu opravdu čas
Omlouvám se za "román", ale snad můj příspěvek bude alespoň někomu inspirací a pomocí v tápání kolem obran