Moniko, ptáš se na povahové vlohy. Ano jsou skupiny čsv (nemůžu napsat ani rodiny ani linie, protože by mě zase hned nějakej šťoural chytal za slovo), kde jsou taková čsv, která štěkají, aportují, mají rychlé a razantní obrany a k smrti rádi cvičí. Ta povaha by se dala přirovnat k malinoisovi. Dělat s nimi je radost, visí na člověku očima a povely plní pomalu rychleji než je stačíte říct. Opravdu je motivuje jen to, se zavděčit páníčkovi. Poslušnost je rychlá, aktivní a pes ji dělá s radostí. Obrany jsou opravdu rychlé a razantní, žádná taková ta vlčákovská vlažnost. Takových vlčáků není moc, ale dají se najít.
Ale je to zase vyváženo něčím jiným. Pokud můžu psát sama za sebe, tak takový vlčák může být nesnášenlivý k ostatním psům, pořád dělá doma ve smečce rozbroje, musí být za každou cenu ve všem první, žádný jiný pes jej nesmí "zastínit", pokud ano, tak je hned zle, vždycky je to on, kterému se páníček musí věnovat nejvíc (dle jeho představ), pořád si na ostatních psech dokazuje že on je ten "nejvýš", je to nesnesitelnej vťoura, až podbízivej a život s ním není lehký. Je to taková typicky psí snaha se zavděčit člověku dovedená až ad absurdum. Prostě- cvičit s takovým psem (nejen obrany) je radost, ale běžný život s ním je trošku na palici.
Ale stejně- takových povahových kombinací se u vlčáků najde asi dost. Já píšu jen o tom, co znám na vlastní kůži.
|