My řešíme s naším Odinem (stáří 4,5 měsíce) trochu opačný problém. Odina totiž zajímají děti kolem. Pokud si ho chce někdo pohladit, může se pominout radostí a chtěl by si hned hrát. To ho pak musím krotit a hlídat, aby nechtěně do někoho nešťouhnul. Naštěstí je rozumný a celkem poslouchá.
Nedá mi to, abych se nepodělil o jednu příhodu, která taky podle mě velmi dobře popisuje chování ostatních vůči psům na procházce. Šli jsme po ulici (mezi rodinnými domy) a Odin se u jedněch vrátek zastavil. Vrtěl ocasem a díval se na nějakou starší paní, jak vyšla z domu a jde po zahrádce k brance. Odin byl na volno, tak jsem paní upozornil, že za vrátky je pes (stál jsem tak 4 m od něj). Paní vůbec nezareagovala (ani kývnutím hlavy nedala najevo, že mě slyšela), přišla k vrátků a se slovy "Tumáš pejsku" vysypala přes plot na chodník hrnec kostí. Nestihl jsem říct ani slovo a už byla zase pryč. Nezbylo mi než odvolat Odina, zapamatovat si dům s poznámkou, že kolem už radši chodit nebudu a odejít.
Smutné, ale bohužel pravdivé a myslím, že ne ojedinělé.
Zdeněk "Ghost" Havlík