[jerabekj]

Ahoj Libore,
je mu přes dva roky a pravděpodobně si začal uvědomovat, že ten člověk do vaší smečky nepatří. Možná i začal na něm vnímat věci, kterých si jako štěně nevšímal. Stačí abyste se se spolubydlícím pohádali nebo i jen aby vás nějakým způsobem štval (nebo vy jeho) a tohle dospělý pes vycítí a pak se podle toho může chovat. Vztah Agyra k mojí bývalé přítelkyni se vyvíjel od bláznivé lásky, přes respekt, despekt až po (naštěstí jen) naprostou ignoraci, jak náš vztah upadal. Další věcí je, že "nečlen smečky" bude první obětí pokusu o dominanci, což by i sedělo k tomu věku.

Je třeba si uvědomit, že na 90% se VÁM nepodaří psovi vysvětlit, že má JEHO nechat napokoji. Nejlepší by bylo, aby si tohlo (s vaším případným přihlížením) vyřešil váš spolubydlící sám. Kromě venčení a krmení, by pes měl pocítit i dominanci. Nevim jakou má váš spolubydlící náturu, ale když už ho kousnul, měl s nim bez nejmenší milosti a ohledu na to, že je pes váš, vytřít podlahu a pak s nim udělat na vodítku nějakou poslušnost s případnou pochvalou - prostě mu dát najevo kam patří.

Já jsem něco obdobného zažil s Agyrem a nebylo to vůbec příjemný. Nastěhoval jsem se k přítelkyni a její sestře do bytu který si pronajímaly. Tehdy bylo Agyrovi už kolem 6ti let. Byl "oh" (dobrácký, méně dráždivý) a všechno fungovalo asi rok a půl celkem dobře. Bohužel, sestra přítelkyně byla vysoká (185) a dost živelná (radost ze života projevovala výskáním a skákáním až do stropu) a navíc se odmala bála psů. Ironie byla, že Agyr ji během toho roku a půl odnaučil se psů bát. Měla ho ráda, často se s nim mazlila a naopak když od nás dostal do kožichu, tak na nás ječela, že je zvíře, že za nic nemůže a že se k němu nemůžeme takhle chovat. To byl její osudný omyl, který spolu s drobnými ústupky během toho roku a půl, které mu udělala a mazlením o které Agyr nikdy moc nestál (od nikoho), vyústil v otevřený konflikt. Mnohokrát jsem jí říkal, že na ní Agyr při mazlení blbě kouká a odpovědí bylo vždy "když on je tak krásnej a má to tak rád" a "on by mi nic neudělal" atp. Bylo to na Vánoce, měli jsme na návštěvě mámu a další sestru holek, kterou Agyr nikdy nemusel a málem ji nepustil do bytu. Zkrátka byl napjatý a navíc i nevyvenčený, protože jsme zaspali. Šel jsem se napít a Agyr si lehnul do obyváku a čekal až půjdeme ven a Dáša si k němu bohužel dřepla a chtěla se mazlit, on zavrčel, ona se lekla a Agyr po ní jak vstávala skočil. Naštěstí se nezakousl - chytil ji za ruku kterou se bránila a jak jsem ho strhnul, tak byla poškrábaná, i když celkem hluboko. Sestra s námi pak bydlela ještě půl roku a bylo to dost krušný: odcházet později než sestra, vracet se dřív nebo psa zamknout v ložnici, večer hlídat, případně chodil i po bytě s košíkem. Snažil se vyprovokovat další konflikt, když šel okolo ní, tak zvedal ohon, schválně si lehal k jejímu křeslu a čuměl na ni ... prostě provokace a díky jeho tvrdé palici se mi nepodařilo mu vysvětlit, že tohle prostě nesmí ... v tomhle měl bohužel jasno. Asi po dalším roce, kdy jsem v bytě zůstal sám, mne začala chodit učit Angličtinu. Zpočátku jsem Agyra zavíral, pak hlídal a nakonec jsem zjistil, že už ji víceméně ignoruje ... stejně jsem ho ale vždycky při její návštěvě hlídal.

Samozřejmě, když se to tehdy stalo, tak její první argument byl "dyt je to pes, to si nesmí dovolit" ... ironie