Já mám svého mladého puberťáka učeného od mala, že "ložnice" je místo na spaní a nic mi tam neničí a že by měl co ničit - police, stůl, knihovna (kde jsou i věci "vhodné" k ničení) i okenní parapet přeplněný od drobných věcí po křehké větší.
Vždy jsem mu nechala na zemi nějakou hračku, kdyby se vzbudil ještě jako malý a jen jsem nadzvedla hlavu, jestli si kouše co má. Mě v noci nebudil snad nikdy - kromě nočního průjmu. To byl a bude vždy neodbytný i přes mou odpornou nevrlost, když mě někdo budí
Do postele se mi taky nikdy nesnažil nacpat. Má svou matraci pode mnou a je spokojený. Vstávat mě nutí až tak někdy mezi půl osmou až devátou, což je ideální na vstávání
