No, Pavle, on mi připadal spíše ale náladový. Jeden den se tvářil normálně, že hrdě šel skoro všude, ale druhý den zase, jako by na všechno zapomněl. Tak to nepravidelně střídal. Nesměl ale slyšet práskání biče a následovně štěkot psů. To usoudil, že se něco dějě a bylo po všem. Malých skupinek lidí se psy už se nebojí, spíše ho zajímají, ale zase zapomíná na poslušnost. Nechce se potom ani nechat chytnout. Až se vyblbne (k nelibosti pejskařů), tak se klidně vrátí.
__________________
Zdeněk
|