Quote:
Originally Posted by jerabekj
Tak se asi jen normálně těší domů :-). Jinak mně dělá Dakouš v roce a půl dost často to, že když přijdeme z venku, začne na chodbě před bytem hystericky kvílet, dokud ho nepustim dovnitř. Když jdem ven o půlnoci, tak utírání tlapek urychluju jak to jen jde, abych nerušil sousedy.
Když jste v Praze, tak je vpohodě, protože neví kudy by táhla domů, je v úplně cizim prostředí. Když jste v domovském městě tak ví kudy a tak se to aktivně snaží urychlit ... tak mi to přijde. S tou lonží bych to zkusil stejně ... mohlo by bejt zajímavý, kam Tě z centra dovede  . .... jestli opravdu domů. |
Naprosto souhlasím. Máme to taky tak, jen v mnohem menším měřítku, Bran je ještě prcek, ale když jdeme na procházku, prvních 100m je to hysterie, neustálé prosebné pohledy směrem k domu, dělaní "oslíka", zasekávání se a pod. Ale jakmile jsme někde dál, kde už si předpokládám není tak jistý kudy domů, nebo je to pro něj domů ještě daleko, když je to takový prďola, jde jako beránek, zvesela, poslušně, dobrotku by si vzal, cokoliv. Ale když jsme poblíž domu, tak je to bláznovství. No uvidíme, věřím, že se to časem zpraví, doufám, že si zvykne na to, že když se rozhodnu, že jdeme ven, tak prostě jdeme a neexistuje, že by si prosadil návrat. Časem to snad přijme, protože procházky má rád, jen je pro něj obtížné překonat tu počáteční fázi směr domy, paneláky, lidé. Jinak ale spokojenost největší
