Pro mě je jednoznačně nejlepším výcvikářem co se týče ČSV Karel Cviček z Frýdlantu - Nikdy mi nikdo lépe neporadil. Také poslední letní tábor byl naprostá paráda.
Takže poradit od výcvikáře fajn, ale stejně si to člověk musí vyřešit v terénu sám.
Myslím, že ale toto téma není o cvičáku. A asi vím o co majitelce Arwen šlo. Jelikož se sama podotýkám s takovým problémem u své mladé fenky, který nenacvičím jinde než při každodenní procházce v terénu. Jelikož srnce, zajíce na cvičáku nevypustím, samozřejm pominu, že by výcvikář chodil na procházky do lesa se mnou. Podle mě se jendá o rady jak různě majitelé učili své psi přivolání od extrémních situací a jedná se o typy, rady, vychytávky, nikoliv rady výcvikáře - já u své starší fenky zkoušela z nouze i elektronický obojek, na přerušení vjemu, ale od toho jsme rychle upustili - hlavně když já byla na hřbetu koně, jelikož věděla, že nejsem tak rychle na zemi. Na procházkách se nám osvědčila stopovačka a hlavně pak VĚK, od tří let se zklidnila a zvěř ji nezajímá. Chce to čas a trpělivost. Malá byla skvělá na cvičák chodila od dvou měsíců, přivolání skvělé, dokonce mi nosila i aport už jako štěně, ale začla první puberta 9 měsíců a konec. Spouta zajímavého kromě povelů. Podle mě musíme část tohoto období přežít - teď je to v 15-ti měsících někde mezi :-)))) Jen chci podotknout, že nemířm ke zkouškám chci aby měla základní poslušnost a mohla běhat volně - takže nácvik povelů se nám zůžil na jeden "Ke mně" .:-)
Tak hlavně pevné nervy. :-)
|