Ještě bych ráda objasnila, proč se tak důsledně snažím o samostatnost.
Můj předchozí pejsek byl několik svých posledních let slepý a vážně nemocný.
Stal se na mě skutečně závislým, veškeré hranice co za zdraví měl byly smazány, pejsek se z venku přesunul natrvalo domů, spal se mnou v posteli a celý můj život byl stritně podřízen jen jemu. Krom jiného byl také závislý na inzulínu, tedy s tím souviselo striktní dodržování času krmení, píchnutí injekce a pak dvě až tři hodiny čekání, jestli se nedostaví hypoglykemie. její cukrovka byla kolísavá, navíc na inzulín špatně reagovala, nebylo možné stanovit jednotnou dávku inzulínu, tedy jsme se s šokem potýkali poměrně často. Tolikrát jsem se bála, že mi umře v náruči nebo se nedostane z komatu... tři roky jsem nemohla po práci jinam než za ní, zajet si někam na dovolenou, jít do kina, všechno se krylo s časem krmení a možnosti šoku, inzulín musí být v lednici, tedy dovolená do přírody nehrozila, něco si pro sebe koupit, cokoliv si dovolit, to neexistovalo, protože veškeré peníze šly jen na Nellinku, která měsíčně stála opravdu hodně peněz a caninzulín byla ta nejnižší položka. (na ten lidský inzulín byla alergická).
Toho psa jsem nadevše milovala a i když už je rok a půl mrtvý, často se mi o něm zdá a myslela jsem si, že už si nikdy žádného jiného nepořídím, protože tím, jak jsem veškerý svůj život vyjma pracovní doby zasvětila jen jemu, s jeho odchodem se ten život stal nesmírně prázdným a najednou jsem nevěděla co s ním. Ale nahradit ho jiným psem, je jako skočit do jiného vztahu jen proto, aby jste zapomněl na předchozí. Byl to zkrátka opravdový přítel, kamarádka. Stejně jako se ona stala závislou na mě, stala jsem se postupně já závislá na ní.
Ale co tím chci říct. Touto závislostí nejvíc ze všech trpěl pes, ne já.
Nellinka byla o samotě nesmírně nešťastná. Když se jí krátily dny, došlo to až tak daleko, že mě málem vyrazili z práce, protože jsem je trávila s ní, aniž bych hleděla na to, jestli mi dovolenou schváili nebo ne. Nemohla jsem ji opustit. Byly to šílené dny.
Třeba namítnete, že jsem ji měla utratit, ale ona se radovala z každého sluníčka, z každé procházky a brát jí život jen proto, že byla ocelovými okovy, když ho s lékařskou péčí mohla žít velmi dlouho témeř plnohodnotně? Kdy pak poznáte, že je čas život opravdu ukončit?
Prostě jen pak nedokázala být sama, ačkoliv předtím byla zvyklá žít na zahradě a dovnitř natož do postele nikdy nesměla. Samota ji ničila. Nikdy předtím jsem neviděla psa v hluboké depresi.
Nechci aby byl můj pes samotou stejně nebo jen z poloviny nešťastný. Rozhodně nejde o to, že bych se pro něj nechtěla obětovat. Někdy se může všechno tak přetočit a člověk tomu zlému prostě nezabrání. Snažím se jen předejít neštěstí svého pejska, které jsem zažila dřív a kdybych cítila, že je to na něj příliš, určitě zvolním. Záleží zkrátka na tom, jaký ten pejsek je. Tlačit na pilu určitě nemá smysl, ale ve štěněčím období se ignorace nočního povyku snad za tlačení na pilu považovat ani nedá, je to čirá sebezáchova s ohledem na budoucnost - sebe i psa.
Některým věcem se předejít nedá. Ale proti ledasčemu se dá obrnit.
Quote:
Originally Posted by Vlkodlak
U nás nebylo na výběr-štěně přišlo v době (čekala jsem na něj), kdy jsem si nemohla vzít dovolenou (jen v případě životní nutnosti-to má pak pes přednost před vším), takže jsem si jí přinesla a druhý den hned byla sama doma. Ze začátku šílené scény při odchodu, cpala se se mnou, vybíhala ze dveří,skákala na okno, rvala žaluzie, ale jak jsem nekompromisně odešla, tak šla spát s výrazem "no tak nic no". Pan domácí mi hlásil, že je celou dobu ticho-aby taky ne, když po vyspinkání doma pracovala  . Odmalička dosud bydlíme v jedné místnosti, velmi často spíme v jedné posteli, občas na výletech i na zemi v jednom spacáku (má svůj, ale můj je samozřejmě lepší, tak ho zkouší zabrat) a se samotou neni problém, že by vyla-spíš když se nudí, tak začne ničit, ale to jen pokud ji nechám dlouho samotnou nebo málo vyběhám. TAkže je to asi pes od psa. |
Tak to gratuluju, že jste to tak pěkně zvládli
jak říkáš, je to asi pejsek od pejska. Současný přítel by psa v posteli nesnesl, takže i kdybych si to časem rozmyslela, neklaplo by to (stejně do postele lezeme po žebřinách, spíme těsně po střechou - tam by za náma pes nevylezl) ale v létě na čundrech si spaní na jednom mechovém polštáři určitě vychutnáme mnohokrát
ale jinak... já se prostě té závislosti na neustálé přítomnosti člověka/psa bojím