Quote:
Originally Posted by yzengrin
Jestli mohu poradit: jestli jste v podnájmu, ověřte si, zda pes v bytě nebude problém samo o sobě - pro majitele/pronajímatele. Také bych popřemýšlela, jaké vztahy máte se sousedy, jestli jsou starší či mladší (starší - důchodci - budou většinu dne doma) a jaký mají vztah ke zvířatům/psům. Na kolik jsou tolerantní!
Mám s tím ne zcela dobré zkušenosti....Opravdu hodně záleží jak na majiteli bytu, tak na bytovém družstvu apod. a na konkrétních nájemnících. Abyste nebyli nemile překvapeni!
Jani
|
S tímto zcela souhlasím a taktéž doporučuji. Bydleli jsme s čévéčkem v podnájmu - majitelka bytu super - té pes nevadil, líbil se jí. Ale v baráku (stará bytovka 4 patra po dvou bytech na maloměstě) jen důchodci a ženský s prckama na mateřské. Pes nezůstával nikdy doma sám - odpadlo teskné vytí, štěkání a ničení v nepřitomnosti majitele. Ale přesto to byl problém, pes prý dupal (měli jsme všude krom kuchyně koberce, tak nevím jak na nich mohlo čévéčko našlapující jako vlk dupat), mlátil hračkama - pak už měl jen hadrové a měkké ale běda když dostal třeba kost. A když jsem se pokusila paní co bydlela pod náma říct, že oni mají malé děti a ty často taky běhají a křičí a pláčou a řádí - a já to nijak neřeším, protože jsou to děti a děti tohle dělávají. Tak proč ona nemůže pochopit, že pes je pes a tak nemůže jen ležet na gauči jako plyšák. (upozorňuji, že měli doma sami psa - kokršpanělku - kdežto my krvelačnou vlčí bestii asi
) Tak to jsem byla nařčena že NEJSEM NORMÁLNÍ - srovnávat malé dítě a psa, že mi snad přeskočilo.
Došlo to tak daleko, že když jeden z nás přicházel domu - druhý ho se psem chodil vítat před barák, aby pes nedělal rámus, když vítá páníčka. (o takovejch věcech jako psí chlupy na společné chodbě - co ze psa popadalo než jsme vyšli schody do 3.patra - se radši ani nezmiňuji.)
Takže opravdu vřele doporučuji řešit tohle radši předem, než pak koukat jak tele na nový vrata (jako já).