Quote:
Originally Posted by Marianka.W
Pokud se to dítě nebojí nebo není moc drzé, tak je to ještě ta lepší varianta. Dítě naší sousedky (která nás nemá ráda a umím si živě představit, co mu asi o psech doma vykládá) při setkání s našimi psy už na vzdálenost deseti metrů začne výskat a divoce mávat rukama. Nejlepší způsob, jak docílit pokousání. Naštěstí jsme o krok napřed, takže naši miláčkové na dítě jen civí, jestli nepřijelo z Bohnic.
|
No jo, ale ty matky netuší, že naše 35kg štěňátko to jejich dítě nadšením serve z oblečení a zadupe do země. On děti hrozně zbožňuje, ale hold si s nima chce hrát po vlčím... to většinou děti moc nerozdýchaj
Já pak mám co dělat, abych ho udržela, aby na ně neskočil...
Jinak včera se mi Dingo rozhodl sežrat nějakého pána. Jdeme normálně po chodníku a na druhé straně široké frekventované silnice šel nějaký starší pán, normálně oblečený, měl sice čepici, ale to už v tomhle počasí nosí kde kdo a Dinouš si toho nevšímá, neměl brýle, vousy, vůbec nic a docela normálně šel, ani o nás nevěděl. A Dingo jak ho uviděl, celý se naježil a začal vrčet a štěkat, úplně jako blázen. Šli jsme souběžně asi sto metrů a celou dobu vyváděl, já se ho snažila soustředit na pamlsky, chtěla aby šel u nohy a tak, tak vždycky na chvilku přestal a pak zase. Nakonec jsme oba přecházeli na stejném přechodu silnici proti sobě, a to už jsem fakt měla co dělat, abych psa udržela... nevím, co to do něj vjelo, jestli mu někoho připomínal nebo co... fakt nevím, ale to jsem ještě nezažila tohle. Jako že se lekne divně vypadajících lidí, když se před ním vynoří, hlavně třeba večer, to je normální, ale tohle?