Quote:
Originally Posted by Vlkodlak
Hm, tak třeba u nás důrazné zakázání (případně ještě doprovoděné cuknutím vodítkem) vůbec nezabírá. Nebo spíš situaci dost zhoršuje. Když má strach z člověka a sama si vyhodnotí nebezpečí, tak se zákazama i pamlskama můžu jít někam  . Mě se třeba osvědčilo úplně v klidu na ní začít mluvit ve stylu "co děláš? tam de pán, já ho taky vidim, no to je v pořádku a není potřeba ho sežrat, vyhodnotím si to sama" nebo tak něco, je úplně jedno co říkám, hlavně v klidu a nezvyšovat hlas při zákazu - to spolehlivě fungovalo jako zhoršení emocí a větší běsnění. Pokud vyšiluje moc, tak jí vklidu posadim (když je vypjatá moc a nereaguje, tak si jí pomalu a vklídku srovnám rukama tak jak potřebuju, případně jí s "kynologickým" povelem "halooooo" zaklepu mezi uši jako že má vnímat) a pořád na ní vklidu mluvim. Každý pes je samozřejmě jiný, nám funguje tohle - ne 100% ale je to o dost lepší-ikdyž vypadáme jako cvoci  Jen tak naokraj - moc hezká ukázka přenosu emocí: šly jsme po cestě (na vodítku), celkem klídek, idyla a najednou kolem prosvištěly dvě cyklistky a srazily se. Nic se nestalo, ale jedna začala hystericky na tu druhou ječet a hádat se. Byly jsme cca 5 m od nich a moje fenečka najednou na základě nervozity a negativních emocí vycenila tesáky, začala vrčet, zježila hřbetní pruh ala divoké prase a vystřelila směr cyklistky. Rázem bylo po hádce  |
Samozřejmě na každého psa platí něco jiného. Já Dinga znám, je to moje štěně, znám Elišky přístup k němu a proto jsem napsala to co jsem napsala.
Dingo je pes s naprosto normální povahou, rozhodně není bázlivý ani agresivní, akorát je zvyklý přebírat situaci do vlastních tlapek.