Dvakrát jsem byl u Andrlových na návštěvě, šli jsme s kanadskou vlčicí na procházku po okolí a byla skvělá. Pan Andrle je velmi vstřícný a ochotný člověk, maximálně se nám věnoval. Tehdy měli ovšem pouze jednoho vlka - kanadskou vlčici Elsu. Ke mně se ani náhodou nechtěla přiblížit, ale k manželce několikrát přišla sama, očichala ji a nechala se pohladit. Byl to skvělý zážitek, taky bych chtěl pozemek za městem, s kusem lesa, ohradou a spoustou volného času, který bych věnoval chovu vlka. Člověk, který zvířata skutečně miluje a chce pro ně jen dobré, si prostě musí uvědomit, že vlci by v sebeprostornějším výběhu trpěli. Že se jim někdo věnuje, chodí s nimi na procházky, je nedostatečné. Oni se potřebují volně, nespoutaně prohánět krajinou, jinak trpí. Čévéčko je podle mého názoru, třebaže v současné době nejpodobnější exteriérem i povahou, vlkovi, stále na hony vzdálené od vlků. Někomu se můj názor nemusí líbit, prosím, taky mi čévéčka učarovala a budu je hájit, je to ale pes a tak ho budu brát. I kdybych měl dva hektary lesa, vlka bych tam nechoval. Jeho životní potřeby jsou jinde než ty psí. Abych se vyjádřil výstižněji - pokud ho obdivuju a mám rád, to bych mu prostě nemohl udělat.
Dušan
|