Mě se celkem osvědčilo, když to můj pes zkoušel (povel už zvládal, jen si prostě řekl, že to zkusí, což zkrátka čv občas udělá), po něm něco hodit. Samozřejmně něco, co ho nemůže zranit! Pesan pochopil, že moje moc sahá mnohem dál, než kam fyzicky dosáhnu a teď nemám problém odvolat ho např od srny, zajíce apod. Přál bych vám vidět ten zmatenej výraz, když dostal dřevěným špalíčkem mezi oči. Stačilo to opravdu jen jednou, od té doby si to velmi dobře pamatuje a když si postaví hlavu, stačí napřáhnout ruku- třeba prázdnou a hned radostně přibíhá. V ten moment je samozřemně nutné ho začít chválit. Upozorňuju, že k tomuto kroku přistupuji, až když to "po dobrým" nejde. U čv je samozřejmně vždy lepší pozitivní motivace. A když už povel plní, chválit, chválit, chválit...
|