To byl i u nás problém číslo 1!!
Se sousedy jsme měli velmi napnuté vztahy, byly i stížnosti na policii, pokusy psa otrávit, výhrůžky atd.
Se psem jsem byl maximum času, co jsem si mohl i nemohl dovolit, časté vycházky, často puštěný z kotce ven, ale i zvykání tak, že pes byl v kotci a já někde poblíž na dvorku. Když kňučel, nevšímal jsem si ho. Když v noci ječel, hodil jsem mu kotky nebo něco, co by ho zaujalo. Občas jsem ho okřiknul, ale to stejně zabralo na pár minut. Jenom jeden jediný pes v kotci neječel - jedna hodně sebejistá a flegmatická fena, která paradoxně vyrůstala v bytě s rodinou. Na kotec si ihned zvykla a za celý čas jsem ji neslyšel jedinkrát zakňučet. Prostě si vystačila. sama. Co ale dělat, když už psa máme a je hodně závislý? Osobně bych asi aspoň částečně omezil nebo zrušil každodenní vítání a mazlení (pokud je), úplně bych zrušil loučení (ani pohled na psa, natož nějaké slůvko na psa!!). Co v případě nervózních a netolerantních (a militantních) sousedů? Žádat je o trpělivost asi moc nepomůže. Asi by pomohlo psa kdekoliv a kdykoliv zvykat na větší samostatnost, tzn. odkládat (postupně protahovat odložení), krmit před odchodem na delší dobu, popř. až na noc, mít v zásobě žvýkací kůže, které psa zabaví, atd. Já osobně bych se snažil ihned omezit bouřlivé vítání a loučení, a psa vést k větší nezávislosti. Asi nikdy to nebude zcela ideální, ale dobré něco, ne?
Za dva-tři roky si chci koupit opět štěňátko a hned odmalička ho budu po svých předchozích neblahých zkušenostech vydatně chválit za každou chviličku, kdy bude samo a vydrží nějakou chvíli být zticha. Často ho budu odkládat někde u cesty, na návštěvách, na cvičáku, u křižovatky, na dvoře i v kotci. Samozřejmě přiměřeně věku. na kotec ho budu zvykat tím, že jakmile budu mít práci na dvorku, zavřu jej do kotce, aby mě mohlo pozorovat, aby tam nebylo samo na dvorku, opuštěné, pak zalezu domů, za chvilku vylezu, jestli bude klid, dostane piškotek, atd. Nějak to přece jít musí!!
Tak hodně zdaru!!
Dušan
|