K bonitaci
Já musím říct, že pro mě byla bonitace v mnohém překvapením. Netvrdím, že posudky povahy byly vyloženě neodpovídající, nicméně pokud pes při měření vyrážel po komisi i majiteli, nikomu to nevadilo, naopak jsem měla dojem ( a ne jediná ), že je to víc žádoucí, než aby pes byl hodný trouba. Moje fena, kterou nemám od štěněte, tam také byla bonitována, vzhledem k tomu že jsme přijely už o den dřív večer, měli někteří možnost ji vidět, byla v klubovně na volno a pohybovala se beze strachu mezi lidmi. Při měření byla také zcela v klidu. Když ale došlo na test povahy, patrně si vzpomněla na nějaký zážitek z minulosti ( prošla kdo ví kolika rukama ), a bála se. Rozhodně to ale nebylo hrozné, já jsem stála přímo vedle ní, a tak jsem viděla nejlépe, jak se chovala. Každopádně mi rozmluvili abych bonitaci dokončila. Názory přihlížejících i komise se dost různily. Aby si zvykala, vzala jsem ji na bonitaci do Horného Hričova na Slovensku, tam jim plachá rozhodně nepřišla. Na české bonitaci se mi líbí průchod skupinkou a to, že v druhé fázi je pes sám. Připadá mi ale že je to dost "drsné" a že se z velké části ukazuje, jestli pes chodil, nebo nechodil na cvičák.
|