Měl jsem také jednou osobní zkušenost na toto téma. Vlastnil jem asi dva roky psa ČSV a pořídil si pak k němu dospělou fenu ČSV. Asi po dvou týdnech seznamování jsem šel s oběma psy na procházku. Brzy poté, co jsem je pustil na volno, mě fena zezadu napadla skokem na krk. Stačil jsem uhnout na stranu, ale ona v útocích pokračovala. Můj pes byl úplně zmatený, ale přece jen mě zpočátku naoko bránil, ale ne nijak razantně. Nikdy nebyl sebevědomý, asi měl před dominantní fenou respekt. Fena se však nedala odbýt, a opakovaně na mě skákala. Pěstmi jsem se ji snažil od útoků odvrátit. Můj pes, kterému jsem do té doby věřil, mi začal útočit na nohy. Fena stále vyskakovala na krk, pes kousal do kalhot. Kopal jsem kolem sebe jak se dalo, křičel na psa, a dával bacha na fenu. Nebylo to vůbec příjemné, ale konečně se mi podařilo fenu trefit a dala si pauzu. Jak to pes viděl, šel naopak po ní, a to dost drsně. Od té doby to bylo vyjasněné a fena byla ke mně jak mazlivá kočička. Myslím, že pes se prostě přidal na stranu silnějšího, podle toho, jak se situace průběžně vyvíjela. Fena, silně dominantní, to jednoduše zkusila, jak jí příroda velela. Nezlobil jsem se na ni ani na psa. Tak to asi v přírodě je. Každý zkouší nějak prorazit na nejlepší pozici. Od té doby pohoda, klid, pořádek "ve smečce".
|