V šuplíku mám pěknou sbírku rodokmenů, z toho i tři čévéček. Ke své práci v převýchově problémových psů potřebuji spolehlivé psy s pevnými nervy a hlavně zdravé. Pravou rukou mi je německá ovčanda, z jejíhož rodokmenu lze vyčíst, že pět generací zpátky neměl žádný předek dysplazii kyčelních kloubů (DKK). To je pro mne velice důležité, protože jsem před ní měl psa s vysokým stupněm DKK a nedožil se ani osmi let, protože mu vyběhly klouby z hlavic a šíleně se trápil. Nakonec jsem byl před rozhodnutím o zkrácení utrpení a to nikomu nepřeju. Abych se této chovatelské krutosti vyhnul, pročítám v rodokmenech mých psů DKK, hlídám si povahy předků a podobně. Šéfka smečky na výstavě uvnitř kruhu sice nikdy nebyla, protože to nebyl důvod k jejímu pořízení, ale mám jistotu, že vydrží i krajní situace, umí používat hlavu a to rychle. Teď je jí osm a ještě je schopná se učit nové věci, jako je pasení stáda ovcí a tak. V životě to nezvládne pes nervák, který to zdědil po rodičích, protože to laik u štěněte nepozná a i odborník se v tom může seknout. Tyto aspekty jdou totiž mezi řádky v rodokmenu vyčíst. Potom lze také žijící předky při hloubkovém zájmu obvykle i vidět a přímo posoudit, zda chci po nich potomka. Je mnoho chovatelů-množitelů, kteří na povahy kašlou a potom je to dost práce jejich štěňata směrovat k povahovému normálu. Třeba u retrievrů se léta chovalo na hezké chlupy a čumáček, ale že je máma neurotik a táta ještě větší, to nikoho nezajímalo, proto dochází k tomu, že dnes retriever mnohdy pokouše i svého pána. Bez znalostí předků lze těžko posoudit, co mi ze štěněte vyroste, proto proč se připravit o tuto možnost nákupem psa bez PP.
Dalším "papírákem" v mé smečce je čévéčko Fredy, je to pes pěkný, vypadá jako vlk, ale je to hubeňour jako žiletka a když se podívám na jeho předky, tak mám jistotu, že z něho vykrmeného tlusťocha asi neudělám. Na druhou stranu, s touto povahou se mezi lidmi zle necítí, naopak je pro každou špatnost a má schopnost doladit si lidi tak, jak on chce, protože je to takový fajný bavič a velice chytrý drzounek.
Pravidlo chovatelství je "jací jsou předci, takový je potomek" a to je v podstatě písemně dáno v rodokmenu, kde se dá vyčíst daleko víc, než se dá napsat. Přeci jen jsem podstoupil hezkých pár hodin školou chovatelství, abych věděl, že rodokmen je na první pohled pro laika kus papíru, ale pro znalejší v podstatě knihou. Zkus nějakou literaturu o chovatelství, třeba od Ing.Jaromíra Dostála DrSc., který mě na škole zkoušel a o kterém vím, že je skutečný chovatel-profesionál, možná to bude pro začátek dost nestravitelné čtení, ale po čase se snad stejně jako já prokoušeš ke znalostem rozdílů mezi psem s a bez PP. Víš, že každý pes bez PP je v chovatelství považován za křížence tedy bastarda?
P.S. Neber to moc drasticky, také pracuji se psy bez PP a mám je rád stejně jako ty s PP, ovšem jestli chceš opravdu čévéčko a ne "buhvíco", co vypadá jako čévéčko anebo možná potížistu, zkus raději štěně s PP.
S pozdravem
[email protected]