Je mi k smíchu, když čtu, co zde bylo napsáno o povaze ČsV. Ale současně mne znechucuje, že tu někdo dělá z ČsV psa-idiota.
V Polsku je realita jiná - na cvičácích tu ČsV nejsou vůbec vidět (máme v Polsku beztak jen 35 zvířat), pouze retrívři, rotvajleři, ovčáci a dobrmani. Ale NIKDY jsem se nemusela stydět za to, že můj (nebo jeden z mých) ČsV je hloupější nebo pomalejší než ostatní psi. Právě naopak. Existuje mnoho příkladů: Irma v agility (přestože to není pro ČsV nejvhodnější sport) dosáhla A3 bez problémů a mnohokrát porazila borderky nebo maliňáky a účastnila se i jako reprezentantka mistrovství světa v Helsinkách. Dále? Amber Wolf a Ela, která neměla NIKDY ČsV a která NIKDY se psem necvičila. Na zkouškách PT1 (obdoba BH) byla ze 35 psů nejlepší (a byli tam i psi "pracovních plemen", kteří nacvičovali na zkoušku mnohem déle). Dále? Lázně Bělohrad - nebyli tam jen ČsV ale i další plemena (a nebyli to žádní začátečníci ale psi, kteří pravidelně cvičí). Ale kdo viděl výsledky zkoušek ten ví, že ČsV stáli často na špici a nikoliv jen na posledních místech s minimem bodů.
Když jde o srovnání špičkových psů jiných plemen, není co srovnávat! Jak to? Protože když si někdo pořizuje ovčáka na práci, tak především hledá štěně ze vhodného spojení (nikoliv podle výstavních výsledků nebo počtu zkoušek, nýbrž podle toho, jak rodiče skutečně pracují), pak si vybere nejlepší štěně (používá se k tomu mnoho testů např. PAWS nebo PAT takže vybere nikoliv nejsilnější štěně pro poslušnost nebo nejslabší pro obrany, protože to nemá smysl a s odpovídajícím psem nikdy výsledků nedosáhne). Potom s takovým psem trénuje už OD POČÁTKU a neodloží ho do kotce a začne trénovat až v roce (jak se to často stává u ČsV). A ještě je tu jeden rozdíl majitel/výcvikář má ZKUŠENOSTI a řeší všechny problémy rychle a včas.
Jak je to u ČsV? Začne se hledat první dobré spojení. Jako "pracovní" platí už spojení, kde rodiče mají ZOP nebo ZVP1 (takoví psi jsou i na výstavách zařazeni do pracovní třídy - tedy pracovní psi). Koupí nejslabší/nejkrásnější/nejmenší/největší (nehodící se škrtněte) štěně, jedno jak vypadá v povaze. Štěně žije na zahradě/v kotci a není socializováno. Později přijede na tábor nebo na setkání a začne se cvičením. Většina majitelů ČsV jsou začátečníci, kteří nemají ponětí o skutečném výcviku. Dělají mnoho chyb, které často nikdy z neznalosti neopraví. A potom se diví, jak je možné, že ČsV není tak dobré, jako jiná plemena ...
Nebo je to zcela jinak (jak to známe z Německa): nedělají se psem prostě nic ale nahlas a všude říkají, že ČsV se pro nic nehodí. Když necvičím, tak nelze očekávat, že můj pes bude něco umět. Bohužel je to tak... Ale není to problém psa ale majitele...
Takže malá anketa :
- kdo PŘED pořízením štěněte viděl několik vrhů, otestoval si několik štěňat a koupil si to s nejlepší povahou? Je přece mnoho možností to tak udělat.
- pro koho byl při koupi štěněte jedinou prioritou výcvik a práce?
- kdo se svým štěnětem byl již někdy na cvičáku?
- kdo má už nějaké zkušenosti s výcvikem psů (stačí ZVV nebo IPO)?
No????? Kdo se ozve?
..... a to je odpověď, takže výcvik s ČsV nevypadá tak jako s ovčáky ... smutné ale pravdivé...