Já mám se slintáním a zvracením svých psů naprosto protichůdné zkušenosti. Cira v autě zvracela často a hodně, a to i po použití Kynedrilu. Za jednu cestu stihla zvracet i desetkrát a někdy jsme víc stáli, než jeli. Kolem jednoho roku věku přestala zvracet a začala slintat. To ji po čase taky přešlo. Musím říct, že žádný nácvik, léky ani nic jiného nepomohly. Prostě jsme si tím museli projít, obrnit se trpělivostí a počkat, až se to zlepší. Podotýkám, že jsme před cestou nikdy Ciru nekrmili, a cestou jsme nabízeli pouze čistou vodu.
Naproti tomu Ali (teď 7 měsíců), v autě nezvracela nikdy a nemá ani žádné jiné problémy. Jako osmitýdenní štěňátko se mnou absolvovala více než 800 km cestu do Belgie a naprosto v pohodě. Dokonce jsme ji ještě cestou museli krmit, protože o hladu prostě jet nehodlala. Do auta se hrne s radostí, hned jak se otevřou dveře, jezdí ráda a často. Může žrát i pít a je naprosto v pohodě. Asi před týdnem jsme obdobnou cestu absolvovali znova, díky pomalejšímu vozidlu jsme na cestě byli snad dvanáct hodin, a malá většinu času v poklidu prospala na zadním sedadle..
Takže slintá a zvrací asi jak kdo. Není to o výchově ani výcviku, někteří psi prostě cestování snáší lépe, jiní hůř. Asi jako lidé. Držím palce
Mirka