1) trpělivost .... souhlasím s ostatními, po třech týdnech doma je ještě brzo. Časem to přejde samo a je to individuální. Většinou definitivní konec s venčením doma je tak mezi půl rokem a rokem. S kaděnim máte třeba kliku, Dakouš doma dělal i velkou potřebu, nevim sice už jak dlouho, ale určitě několik měsíců. Je ale fakt, že s velkou doma skončil mnohem dřív než s čůráním. Tady doporučuju koupit v lékárně nebo zdravotnických potřebách inkontinenční podložky do postele 70x90 cm. Je to vatovaná podložka a nám se osvědčilo mít jednu v obyváku u pelechu a druhou v ložnici. Velmi rychle na ně začal sám chodit. Můžete do ji třeba trochu ovonět lehkým namočením v moči, když se vám vyčurá jinde, aby to rychleji pochopila a nebo ji když si začne přidřepávat rychle přemístit na podložku.
2) pokud vám čurá ob deset minut celej den, zvážil bych veterinu jestli neni nachladlá, ale záleží hodně jak pije. Pokud máte doma vedro a celej den lemtá, může chodit dost často.
3) pojídání exkrementů není ojedinělé. Traduje se, že je to nedostatkem vitamínů, zkuste zkonzultovat suplementaci s vetem. Na druhou stranu to taky může být pudová snaha po sobě uklidit a neprozradit se predátorům. Doporučuju dát najevo nesouhlas, ale nedramatizovat. Tohle ustane samo. Pomáha taky včas hovno uklidit když to jde. Můj minulej pes Agyr, a o tom jsem přesvědčenej, uklízel po sobě docela dlouho a podle mne jen kvůli mému uspěchanému přístupu. Prostě aby nebyl průser, když bych hovno našel.
4) ad drzost a vzpurnost .... k tomu pohledu ... ono to taky nemusí bejt drzý, ale spíš něco ve stylu "bude průser? nebude průser?" S Agyrem jsem to tak nevnímal ale s Dakoušem pozoruju, jak se postupně vztah vyvíjí od přístupu "krmič - nutné zlo" až po bezmeznou lásku a zavislost. Jak se tady všude píše, deset týdnů je proklatě brzo. Nespěchejte, vklidu rozvíjejte vztah, spíš pozvolna a důsledně vychovávejte než cvičte a doufejte že to nakonec klapne. U čévéček nemá cenu nic uspěchat, spíš jde o neustálé formování a motivaci a hlavně o oboustranné rozvíjení společné "řeči". Je to asi takhle: Když byl Dakouš mrně, tak byl vzpurnej mezek a je doteď, ale je to jiný. Teď při "běžnym provozu" stačí něco zašeptat, nebo mu ukázat rukou a už ví co má udělat, kam má jít a to předesílám, že neni nijak poslušnej pes - žádnej komisař Rex. Prostě když byl malej, tak po mně skákal, a musel jsem ho vzít a několikrát s nim fláknout nebo ho podržet u zemně .... teď ve dvou letech i klepnu rukou na hrudník, on si vyskočí tlapama na ramena a když mu zašeptám "no tak slez" tak prostě sleze a k tomuhle se člověk dopracuje postupně, klidem a trpělivostí a je jedno jestli to bude už v roce nebo až ve třech letech.
|