vystrkujem růžky (zkušenosti majitelů při odebrání potravy)

jacklack · 20-02-2009, 19:58

rád bych se zeptal na různé zkušenosti majitelů při odebrání potravy.
Štěně to začíná skoušet a vrčí,nerad bych zvolil špatný postup tak prosím o přízpěvky díky

yzengrin · 21-02-2009, 00:17

Ahoj,
moje fenka od začátku neměla sebemenší problém, když jsem jí dala ruku do misky s baštou - nevrčela, nezubila se..max. se ji snažila obejít. Pokud jsem na ni zavrčela, tak couvla. Za to, že si toto nechá líbit, ji vždy hodně pochválím a pokud mám něco dalšího zajímavého na zub, tak jí to do misky přidám. Jelikož jsme ale s miskou neměli a nemáme problém, zbytečně ji nezlobím. Zato když jí nebyly ani 2měsíce, chtěla jsem ji vzít prasečí ucho (žvýkala ho, kde neměla) a to jasně zavrčela. V tu chvíli jsem ji pokárala a ucho jí sebrala a vrátila až po chvíli do misky a ukázala, že si jej může vzít. Toto zavrčení se ještě párkrát opakovalo, a více se mi osvědčilo na ni nekompromisně zavrčet a "zakřenit" se na ni. Od té doby máme v tomto jasno..sem tam, ji "vyzkouším, (zpravidla ihned couvne) a pak hooodně pochválím a baštu vrátím.
Pokud nefunguje vrčení (což už mnohdy opravdu nefunguje), chytím ji přiměřeně za tlamku - podle "prohřešku"..jen krátce, nebo dokud se neuklidní (např. když je rozjívená a nedá se nijak uklidnit).

moncikkk · 21-02-2009, 00:32

Zdravím,
tak tenhle samý problém jsem řešila s chovatelkou, když bylo Xaře pár měsíců

Tohle je pro ČSV typické, takže ráda poradím.
Chovatelka radila navodit u psa takový pocit, že se nemusí bát, že ho ohrožujete a chcete mu jídlo brát. A to jsme prováděli následovně: dát do misky jen část žrádla, až to sní, přidat další a další po menších kouscích. Pes tak získá důvěru, že se o svoji potravu nemusí bát a přestane vrčet. Aspon u nás to tak teda fungovalo.
Ale musíte jednat rozhodně, pes musí pocítit vaši alfa pozici ve smečce. Když mu chcete žrádlo vzít, prostě ho vemte! A to jsme praktikovali už od mala! Když jsem jí vzala kost a vyjela po mě, okamžitě jsem ji chytla za kožich, srazila rázně k zemi se slovy "co to je!". Holka velmi rychle pochopila, kdo je tu pánem

. Samozřejmě v pubertě to zkoušela znovu, to jsme postupovali stejně, přidávat do misky, pokud vyjede, udělat si hned pořádek.
Xaře je ted 10 měsíců a nemám se žrádlem žádný problém, klidně ji můžu vzít misku, kost či kus masa, když žere. Ale samozřejmě ji tím neobtěžuju pořád, jen cvičně občas nebo když je prostě třeba.

Tak hodně štěstí s vaší malou vlčicí

.
Monika

jerabekj · 21-02-2009, 00:37

Obrana žrádla je přirozený pud, nemyslím si, že jde o nějaké "zkoušení". Každé štěně je individualita a myslim že neexistuje obecně správný postup v takové situaci. Na jednoho bude fungovat něco, na jiného něco jiného. Jedno štěně půjde natvrdo po ruce (můj minulý pes), jiné si sebere kost a někam se s ní raději uklidí (mé štěndo). Viděl jsem dospělého psa, který na svého pána zavrčí a chytne ho třeba za ruku, ale nezmáčkne. Asi je pravda co říká pan Ivo Eichler, že "pes který miluje, nikdy nekousne naplno". Tady je asi zásadní, že štěně myslím nemůže ještě naplno milovat, protože není dostatečně svázané s pánem.
Agyr (minulý pes) se po mně ohnal kvůli kosti krátce po odběru a já ho za to zbil (byl jsem mladý a chyboval jsem - trest měl mít jinou formu). Kdykoliv pak na mne zavrčel nebo vycenil zuby, byl bit. Vrčení se mi nelíbilo a tak jsem to "trénoval" skoro při každém žrádle. Sice si pak žrádlo nechal odebrat a nekousl mne, ale bez vrčení se to neobešlo nikdy. Jediné čeho jsem dosáhl bylo, že si zvykl že já jsem ten hajzl co mu pořád bere žrádlo a naopak jsem v něm vůči sobě to vrčení podopořil. Naopak u mojí přítelkyně byl klidnější, protože věděl že ona mu žrádlo nebere - zkrátka nic se nesmí přehánět. Sice jsem dosáhl toho že se po mně neoháněl, ale zpětně vidím, že to poškozovalo náš vztah.

V současnosti mám myslím trochu "měkčí" štěně a navíc mi už vadí být zbytečně tvrdý a tak zkouším jiný přístup. Když položím misku, nechám na jejím kraji dva prsty, mazlivě na štěně mluvím a druhou rukou ho hladím a chválím. Po chvíli (pár vteřin dle toho jak rychle žere) odcházím a nechám ho vklidu dožrat. Když je miska skoro prázdná a štěně nemá už takový důvod útočit, vracím se a misku mu zlehka přidržím než ji vylíže, aby ji nahonil po celym obyváku, případně dokud ji vylizuje, tak ji vezmu a podržím mu ji ve vzduchu, různě mu ji otáčím a pomáhám mu ji celou olízat. Když je miska čistá, položím ji a pokud ji štěně začne likvidovat, kousat a dál honit po bytě, jemně ho odstrčím a okřiknu a trpělivě to opakuju dokud nepřestane. Občas mu v průběhu žrádla, nebo když má kost, nabídnu z malé vzdálenosti pamlsek a tak ho od misky (kosti) vlastně odvolám. Vzdálenost se postupně bude prodlužovat, aby musel chodit dál. Samozřejmě, často se tyhle kejkle bez nějakého toho zavrčení neobejdou, ale to řeším pouze okřiknutím a snažim se ho vklidu přechytračit. Když ho rozptýlím pamlskem, sednu si k němu a hladím ho než ho sežere a pak dál, když se vrátí třeba ke kosti a je to vpohodě. Učím ho aby se nebál, že mu kost vezmu a tak se často stane, že ho přez jeho vrčení prostě "ukecám" aby přišel ke mně, kost si samozřejmě vezme sebou :-) a hryže ji u mne. Pokud ho začnu hladit, většinou si ji zase odnese někam do kouta.
Zásadně bych tyhle věci netrénoval v místě odkud nevede jiná cesta než přezemne. Raději ať couvne i s kostí, než aby kousnul. Agyr mne naučil několik věcí: když držel v hubě kost, nekousl i když by třeba rád, protože by ji musel pustit. Naučil mne ho od žrádla odvolat a pak s nim manipulovat. Měl potřebu žrádlo bránit jen když byl u něj. Dalo sice dost práce ho odlákat, ale pak už jen nešťastně kňučel a čekal až ho pustim zpět. NIKDY na mne nezaútočil, když jsem byl mezi ním a miskou - nedejbože zezadu.
Myslim že není důležité psa lámat, ale přechytračit ho a najít cestu, jak odebráním žrádla projít oboustranně bez velkého stresu nebo dokonce úrazu.

Možná někomu přijde že jsem benevolentní, když na sebe nechám bez velké reakce vrčet, ale není to tak. Pokud vrčí, hrubým hlasem ho okřiknu a pak se ho snažím mazlivým hlasem rozptýlit. Asi je to i o tom, že Dakouš na mne zatim nikdy při vrčení nevycenil zuby. Agyr mne kdysi naučil, že vrčení bez zubů je nižší forma hrozby, nebo jen prostá nespokojenost ... do tuhého jde až když jsou vidět zuby (pozor, může být otázkou vteřiny). Pokud by došlo ke skutečnému útoku, ač nerad, bez milosti bych štěně převálcoval a podřídil si ho (pokud možno nikoliv bitím).

Závěrem bych rád podotknul, že se jedná o čistě můj přístup, který mi přijde vhodný podle toho, jak jsme se měli možnost za dva a půl měsíce s Dakoušem poznat. U někoho nebude fungovat vůbec, u jiného třeba jen částečně, ale myslím že každá zkušenost, případně "fígl" se může hodit

Krmení zdar,
Honza

Vlkodlak · 21-02-2009, 00:53

My teda s vrčením u misky žádnej problém neměli (s kostí to bylo horší). Kdykoliv jsem se přiblížila k misce a zkusila do ní cvičně sáhnout, malá si začala šílenou rychlostí ládovat kapsy a žrala strašně hltavě. Zkrátka neztrácela čas vrčením a bráněním něčeho co je v misce, ale radši se starala o rychlý přesun potravy do žaludku, abych jí náhodou něco nesnědla.

CDaniela · 21-02-2009, 10:44

Feny jsou co se ochrany misky týče o hodně měkčí a myslím že málokterá fena by do pána skutečně šla. Já osobně nějaký cílený trénink neprovozuju, ale neodsuzuju. Když dostanou naši psi žrádlo, je jejich. Vědí že jim ho nikdo nebude brát.

darley · 21-02-2009, 11:20

My takisto problém s vrčaním pri jedle nemáme. Aj keď Grace Arien učí aby si jedlo chránila (hlavne pred psami), tak čakám, kedy to skúsi aj na mňa, ale zatiaľ ani najmenší náznak. môžem jej z misky čokoľvek vziať. Aj celú misku. To už vie, že jej tam pridám ešte niečo veľmi dobré... Takže u nás zatiaľ fajn. Ale možno o pár mesiacov budem písať niečo iné

CDaniela · 21-02-2009, 11:57

Quote:

Originally Posted by darley

My takisto problém s vrčaním pri jedle nemáme. Aj keď Grace Arien učí aby si jedlo chránila (hlavne pred psami), tak čakám, kedy to skúsi aj na mňa, ale zatiaľ ani najmenší náznak. môžem jej z misky čokoľvek vziať. Aj celú misku. To už vie, že jej tam pridám ešte niečo veľmi dobré... Takže u nás zatiaľ fajn. Ale možno o pár mesiacov budem písať niečo iné

Jak se dospělý pes chová k páníkovi při krmení je hlavně otázkou přirozené autority majitele. I trénovaný pes který jednoho dne zjistí, že na něj nemáte, bude vrčet a komentovat. Autorita se vytváří ve všech běžných situacích a je přenosná na ty vypjaté a to i bez tréninku.

jerabekj · 21-02-2009, 12:24

Tak jsem to dnes ráno zkusil i s tim tipem viz výše (přidáním dobroty) a vše proběhlo vpohodě. Jedinou starostí bylo, sebrat mu misku dost rychle, aby moc nevybryndal - snažil se totiž zcela bez vrčení žrát dál z pohybující se misky

). Misku jsem celou dobu na zemi držel, nechal ho sežrat polovinu, sebral mu ji a přidal jsem syreček, aby mu to bylo opravdu jasný :-) a misku mu vrátil. Sice kňučel, ale vydržel sedět než jsem mu ji vrátil. Výsledkem bylo, že misku vylízal jen tak povšechně a raději se šel podívat do kuchyně, jestli by tam nebyla ještě ta dobrota.
Každopádně jak bylo psáno výše, s kostí je to horší. Pokud pes kost kouše na zemi, může se snažit odhánět vrčením, případně cvakáním, pokud ji ale drží v hubě, nemyslim si že by ji chtěl pustit jen aby mohl kousnout. V okmamžiku kdy mu ji člověk sebere (buď s povelem "pusť" a nebo prostě vyškubne), bude max skákat po kosti a snažit se na ni dosáhnout, místo aby se pustil do pána kterej kost drží. To by mohlo nastat myslim tak v pubertě a nebo u zvlášť tvrdých jedinců (pokud se pletu, opravte mne)

20-02-2009, 19:58	#1
jacklack Junior Member Join Date: Jan 2009 Location: Dvůr králové n/l Posts: 16	vystrkujem růžky (zkušenosti majitelů při odebrání potravy) rád bych se zeptal na různé zkušenosti majitelů při odebrání potravy. Štěně to začíná skoušet a vrčí,nerad bych zvolil špatný postup tak prosím o přízpěvky díky

21-02-2009, 00:32	#3
moncikkk Junior Member Join Date: Jun 2008 Location: Svatobořice Posts: 29	Zdravím, tak tenhle samý problém jsem řešila s chovatelkou, když bylo Xaře pár měsíců Tohle je pro ČSV typické, takže ráda poradím. Chovatelka radila navodit u psa takový pocit, že se nemusí bát, že ho ohrožujete a chcete mu jídlo brát. A to jsme prováděli následovně: dát do misky jen část žrádla, až to sní, přidat další a další po menších kouscích. Pes tak získá důvěru, že se o svoji potravu nemusí bát a přestane vrčet. Aspon u nás to tak teda fungovalo. Ale musíte jednat rozhodně, pes musí pocítit vaši alfa pozici ve smečce. Když mu chcete žrádlo vzít, prostě ho vemte! A to jsme praktikovali už od mala! Když jsem jí vzala kost a vyjela po mě, okamžitě jsem ji chytla za kožich, srazila rázně k zemi se slovy "co to je!". Holka velmi rychle pochopila, kdo je tu pánem. Samozřejmě v pubertě to zkoušela znovu, to jsme postupovali stejně, přidávat do misky, pokud vyjede, udělat si hned pořádek. Xaře je ted 10 měsíců a nemám se žrádlem žádný problém, klidně ji můžu vzít misku, kost či kus masa, když žere. Ale samozřejmě ji tím neobtěžuju pořád, jen cvičně občas nebo když je prostě třeba. Tak hodně štěstí s vaší malou vlčicí . Monika

21-02-2009, 10:44	#6
CDaniela http://www.srdcervac.wbs. Join Date: Mar 2004 Location: Unhošť - Nouzov Posts: 1,313	Feny jsou co se ochrany misky týče o hodně měkčí a myslím že málokterá fena by do pána skutečně šla. Já osobně nějaký cílený trénink neprovozuju, ale neodsuzuju. Když dostanou naši psi žrádlo, je jejich. Vědí že jim ho nikdo nebude brát. __________________ Daniela Last edited by CDaniela; 21-02-2009 at 19:45.

21-02-2009, 11:20	#7
darley Junior Member Join Date: Nov 2007 Location: Galanta Posts: 69	My takisto problém s vrčaním pri jedle nemáme. Aj keď Grace Arien učí aby si jedlo chránila (hlavne pred psami), tak čakám, kedy to skúsi aj na mňa, ale zatiaľ ani najmenší náznak. môžem jej z misky čokoľvek vziať. Aj celú misku. To už vie, že jej tam pridám ešte niečo veľmi dobré... Takže u nás zatiaľ fajn. Ale možno o pár mesiacov budem písať niečo iné __________________

21-02-2009, 00:17	#2
yzengrin Member Join Date: May 2008 Location: CZ Posts: 543	Ahoj, moje fenka od začátku neměla sebemenší problém, když jsem jí dala ruku do misky s baštou - nevrčela, nezubila se..max. se ji snažila obejít. Pokud jsem na ni zavrčela, tak couvla. Za to, že si toto nechá líbit, ji vždy hodně pochválím a pokud mám něco dalšího zajímavého na zub, tak jí to do misky přidám. Jelikož jsme ale s miskou neměli a nemáme problém, zbytečně ji nezlobím. Zato když jí nebyly ani 2měsíce, chtěla jsem ji vzít prasečí ucho (žvýkala ho, kde neměla) a to jasně zavrčela. V tu chvíli jsem ji pokárala a ucho jí sebrala a vrátila až po chvíli do misky a ukázala, že si jej může vzít. Toto zavrčení se ještě párkrát opakovalo, a více se mi osvědčilo na ni nekompromisně zavrčet a "zakřenit" se na ni. Od té doby máme v tomto jasno..sem tam, ji "vyzkouším, (zpravidla ihned couvne) a pak hooodně pochválím a baštu vrátím. Pokud nefunguje vrčení (což už mnohdy opravdu nefunguje), chytím ji přiměřeně za tlamku - podle "prohřešku"..jen krátce, nebo dokud se neuklidní (např. když je rozjívená a nedá se nijak uklidnit).

21-02-2009, 00:37	#4
jerabekj Junior Member Join Date: Aug 2008 Location: Prague, Czech Republic Posts: 229	Obrana žrádla je přirozený pud, nemyslím si, že jde o nějaké "zkoušení". Každé štěně je individualita a myslim že neexistuje obecně správný postup v takové situaci. Na jednoho bude fungovat něco, na jiného něco jiného. Jedno štěně půjde natvrdo po ruce (můj minulý pes), jiné si sebere kost a někam se s ní raději uklidí (mé štěndo). Viděl jsem dospělého psa, který na svého pána zavrčí a chytne ho třeba za ruku, ale nezmáčkne. Asi je pravda co říká pan Ivo Eichler, že "pes který miluje, nikdy nekousne naplno". Tady je asi zásadní, že štěně myslím nemůže ještě naplno milovat, protože není dostatečně svázané s pánem. Agyr (minulý pes) se po mně ohnal kvůli kosti krátce po odběru a já ho za to zbil (byl jsem mladý a chyboval jsem - trest měl mít jinou formu). Kdykoliv pak na mne zavrčel nebo vycenil zuby, byl bit. Vrčení se mi nelíbilo a tak jsem to "trénoval" skoro při každém žrádle. Sice si pak žrádlo nechal odebrat a nekousl mne, ale bez vrčení se to neobešlo nikdy. Jediné čeho jsem dosáhl bylo, že si zvykl že já jsem ten hajzl co mu pořád bere žrádlo a naopak jsem v něm vůči sobě to vrčení podopořil. Naopak u mojí přítelkyně byl klidnější, protože věděl že ona mu žrádlo nebere - zkrátka nic se nesmí přehánět. Sice jsem dosáhl toho že se po mně neoháněl, ale zpětně vidím, že to poškozovalo náš vztah. V současnosti mám myslím trochu "měkčí" štěně a navíc mi už vadí být zbytečně tvrdý a tak zkouším jiný přístup. Když položím misku, nechám na jejím kraji dva prsty, mazlivě na štěně mluvím a druhou rukou ho hladím a chválím. Po chvíli (pár vteřin dle toho jak rychle žere) odcházím a nechám ho vklidu dožrat. Když je miska skoro prázdná a štěně nemá už takový důvod útočit, vracím se a misku mu zlehka přidržím než ji vylíže, aby ji nahonil po celym obyváku, případně dokud ji vylizuje, tak ji vezmu a podržím mu ji ve vzduchu, různě mu ji otáčím a pomáhám mu ji celou olízat. Když je miska čistá, položím ji a pokud ji štěně začne likvidovat, kousat a dál honit po bytě, jemně ho odstrčím a okřiknu a trpělivě to opakuju dokud nepřestane. Občas mu v průběhu žrádla, nebo když má kost, nabídnu z malé vzdálenosti pamlsek a tak ho od misky (kosti) vlastně odvolám. Vzdálenost se postupně bude prodlužovat, aby musel chodit dál. Samozřejmě, často se tyhle kejkle bez nějakého toho zavrčení neobejdou, ale to řeším pouze okřiknutím a snažim se ho vklidu přechytračit. Když ho rozptýlím pamlskem, sednu si k němu a hladím ho než ho sežere a pak dál, když se vrátí třeba ke kosti a je to vpohodě. Učím ho aby se nebál, že mu kost vezmu a tak se často stane, že ho přez jeho vrčení prostě "ukecám" aby přišel ke mně, kost si samozřejmě vezme sebou :-) a hryže ji u mne. Pokud ho začnu hladit, většinou si ji zase odnese někam do kouta. Zásadně bych tyhle věci netrénoval v místě odkud nevede jiná cesta než přezemne. Raději ať couvne i s kostí, než aby kousnul. Agyr mne naučil několik věcí: když držel v hubě kost, nekousl i když by třeba rád, protože by ji musel pustit. Naučil mne ho od žrádla odvolat a pak s nim manipulovat. Měl potřebu žrádlo bránit jen když byl u něj. Dalo sice dost práce ho odlákat, ale pak už jen nešťastně kňučel a čekal až ho pustim zpět. NIKDY na mne nezaútočil, když jsem byl mezi ním a miskou - nedejbože zezadu. Myslim že není důležité psa lámat, ale přechytračit ho a najít cestu, jak odebráním žrádla projít oboustranně bez velkého stresu nebo dokonce úrazu. Možná někomu přijde že jsem benevolentní, když na sebe nechám bez velké reakce vrčet, ale není to tak. Pokud vrčí, hrubým hlasem ho okřiknu a pak se ho snažím mazlivým hlasem rozptýlit. Asi je to i o tom, že Dakouš na mne zatim nikdy při vrčení nevycenil zuby. Agyr mne kdysi naučil, že vrčení bez zubů je nižší forma hrozby, nebo jen prostá nespokojenost ... do tuhého jde až když jsou vidět zuby (pozor, může být otázkou vteřiny). Pokud by došlo ke skutečnému útoku, ač nerad, bez milosti bych štěně převálcoval a podřídil si ho (pokud možno nikoliv bitím). Závěrem bych rád podotknul, že se jedná o čistě můj přístup, který mi přijde vhodný podle toho, jak jsme se měli možnost za dva a půl měsíce s Dakoušem poznat. U někoho nebude fungovat vůbec, u jiného třeba jen částečně, ale myslím že každá zkušenost, případně "fígl" se může hodit Krmení zdar, Honza

21-02-2009, 00:53	#5
Vlkodlak Junior Member Join Date: Nov 2008 Location: Třeboň Posts: 207	My teda s vrčením u misky žádnej problém neměli (s kostí to bylo horší). Kdykoliv jsem se přiblížila k misce a zkusila do ní cvičně sáhnout, malá si začala šílenou rychlostí ládovat kapsy a žrala strašně hltavě. Zkrátka neztrácela čas vrčením a bráněním něčeho co je v misce, ale radši se starala o rychlý přesun potravy do žaludku, abych jí náhodou něco nesnědla.

21-02-2009, 12:24	#9
jerabekj Junior Member Join Date: Aug 2008 Location: Prague, Czech Republic Posts: 229	Tak jsem to dnes ráno zkusil i s tim tipem viz výše (přidáním dobroty) a vše proběhlo vpohodě. Jedinou starostí bylo, sebrat mu misku dost rychle, aby moc nevybryndal - snažil se totiž zcela bez vrčení žrát dál z pohybující se misky ). Misku jsem celou dobu na zemi držel, nechal ho sežrat polovinu, sebral mu ji a přidal jsem syreček, aby mu to bylo opravdu jasný :-) a misku mu vrátil. Sice kňučel, ale vydržel sedět než jsem mu ji vrátil. Výsledkem bylo, že misku vylízal jen tak povšechně a raději se šel podívat do kuchyně, jestli by tam nebyla ještě ta dobrota. Každopádně jak bylo psáno výše, s kostí je to horší. Pokud pes kost kouše na zemi, může se snažit odhánět vrčením, případně cvakáním, pokud ji ale drží v hubě, nemyslim si že by ji chtěl pustit jen aby mohl kousnout. V okmamžiku kdy mu ji člověk sebere (buď s povelem "pusť" a nebo prostě vyškubne), bude max skákat po kosti a snažit se na ni dosáhnout, místo aby se pustil do pána kterej kost drží. To by mohlo nastat myslim tak v pubertě a nebo u zvlášť tvrdých jedinců (pokud se pletu, opravte mne)