Vím jaké to je přijít o psa- štěně. V den, kdy se "to" stalo a já nemohla ani koukat, jak jsem měla vybrečené oči, mi můj tehdy budoucí manžel dal do ruky dopisní papír a řekl ať si hned napíšu o nové štěně. V tu chvíli mi to připadalo nemožné, absurdní, nesprávné,.....Ale udělala jsem to. Teprve později, až když jsem doma měla nové štěně, tak jsem ocenila, co udělal. Je to nejlepší lék na smutek.
Před třemi roky jsem si koupila dvě štěňata- fenky. Teprve doma jsem zjistila, co jsem si s fenkami nechtěně koupila. Obě jsem měla v bytě, aby byly opravdu dobře socializované a boj s giardiemi a nekončícími průjmy byl opravdu náročný. Nejen pro náš byt, ale i pro moji psychiku. Měla jsem pocit, že nic nepomáhá.....Dovedu si představit tvůj pocit, jaké to je, že děláš maximum, nic se nemění a stejně nemůžeš víc pomoct...Je to zoufalé. U tebe navíc takhle špatně zakončené.....
Přesto se mi nechce uvěřit, že by se chovatelka takhle zachovala (tedy, že by s tebou nekomunikovala úmyslně)....Stále mi tu chybí její vyjádření. Nikoho nelze soudit, pokud si člověk nevyslechne obě strany. Navíc mi to k Saše prostě nesedí.
|
29 December 2009, 10:42
Vertakte weergave