Slintání a zvracení v autě

[Pavel]

Originariamente inviata da Ali

Ja mam vsak jiny problem, ktery zatim nevim jak vyresit. Ten nas v aute strasne slinta, ale takovym zpusobem, ze ma pod sebou rybnik. Vim, ze to je stresem. Presto, ze od zacatku ho vozim vsude s sebou, zatim se to nezlepsilo. Zkusila jsem mu dat prasek proti zvraceni jak mi poradil veterinar, ale bez uspechu. Tak jsem s tim prestala. Spojili jsme mu jizdu zdycky s necim prijemnym (vychazkou atd.), ale ani to neuspelo, slinta stale. Muze mi nekdo poradit co delat v tomto pripade anebo to chce trpelivost a cekat az vyroste a snad to odejde samo?

Mám podobný problém, jako Ali. Můj Dany nejen, že slintá a zvrací ale občas i udělá velkou potřebu v autě (naštěstí mám přepravní klec ).
S jeho mámou Nancy jsem měl v mládí stejný problém a s věkem jí to přešlo. Určitě pomůže spojovat psovi pobyt v autě s něčím příjemným, protože on už má vybudován reflex. Dany slintá už ve chvíli, kdy dostává obojek, protože ví, že půjde do auta. Já mu dávám v autě nažrat, aby si spojil žrádlo (jeho nejoblíbenější činnost - ach, jak je to dědičné ) s pobytem v přepravní kleci.
Zajímavé je, že jsme nedávno navštívili Litvu, což byla cesta dlouhá tam a zpátky přes 2.500 km. Dany se ani jednou nepozvracel a ani jednou neudělal v autě hromádku. Jak jsme ovšem přijeli do Prahy a za 2 dny jeli na návštěvu, okamžitě mi to bohatě vynahradil .
Myslím, že v takových případech pomůže odbourávat reflex příjemnými věcmi a především pomůže čas. Co zcela jistě nepomůže, je trestat psa nebo jakékoliv tabletky nebo jiné přípravky.

Pavel

[Jirda]

Já tedy nemám žádnou zkušenost se slintáním, ale se zvracením mám. Platí pro všechny druhy psů. Před jízdou autem by pesani neměli mít plný žaludek. Pokud i přes totose bude pesanovi navalovat, tak zastavit a chlácholit ho. Nehubovat ho, on za to nemůže. Vyvést pesana ven, v klidu se projít a může se vesele pokračovat v jízdě. Pes, když cítí vaši oporu i v tomto, ztratí nervozitu. Mě aspoň tahle rada pomohla.

[Jirda]

Tak jsem pozoroval svého pesana i mimo auto a zjistil jsem, že slintá stále (kapou mu sliny). Původně jsem myslel, že se byl napít vody, a že mu zbytek vytéká

[Mirkawolf]

Já mám se slintáním a zvracením svých psů naprosto protichůdné zkušenosti. Cira v autě zvracela často a hodně, a to i po použití Kynedrilu. Za jednu cestu stihla zvracet i desetkrát a někdy jsme víc stáli, než jeli. Kolem jednoho roku věku přestala zvracet a začala slintat. To ji po čase taky přešlo. Musím říct, že žádný nácvik, léky ani nic jiného nepomohly. Prostě jsme si tím museli projít, obrnit se trpělivostí a počkat, až se to zlepší. Podotýkám, že jsme před cestou nikdy Ciru nekrmili, a cestou jsme nabízeli pouze čistou vodu.
Naproti tomu Ali (teď 7 měsíců), v autě nezvracela nikdy a nemá ani žádné jiné problémy. Jako osmitýdenní štěňátko se mnou absolvovala více než 800 km cestu do Belgie a naprosto v pohodě. Dokonce jsme ji ještě cestou museli krmit, protože o hladu prostě jet nehodlala. Do auta se hrne s radostí, hned jak se otevřou dveře, jezdí ráda a často. Může žrát i pít a je naprosto v pohodě. Asi před týdnem jsme obdobnou cestu absolvovali znova, díky pomalejšímu vozidlu jsme na cestě byli snad dvanáct hodin, a malá většinu času v poklidu prospala na zadním sedadle..
Takže slintá a zvrací asi jak kdo. Není to o výchově ani výcviku, někteří psi prostě cestování snáší lépe, jiní hůř. Asi jako lidé. Držím palce

Mirka

[RadeKKK]

Qeron slintal jenom viděl auto, přitom jezdí rád a sedí tam jak uvidí otevřené dveře. Kolem roka ho to přešlo. Jiřina

[Jirda]

Tak jsem udělal kus práce. Ještě před 10 dny, kdy jsem si Ramona (ČsV) bral, se auta bál. Dnes si dává závody s Agi (NO), kdo tam bude dřív. Snaží se tam vlézt, kudy to jen trošku jde. Kdyby to šlo přes motor, tak to snad i udělá.

[Marinette]

Cherry zvracela v autě jako malá. Řešení bylo jednoduché, před cestou prostě nedostala nažrat. Teď už je to v pohodě.
Slintá asi prvních 30 minut jízdy, než se uklidní. Po pravdě je však štastná, že ji nenechávám doma a beru ji se sebou. Jednoduše za kus lásky by jela se mnou světa kraj i přesto, že auto zrovna nezbožňuje.
Je pravda, že hodně záleží, jak je pes na auto zvyklý a jak je vyrovnaný...s roky se to opravdu zlepšuje, věřte mi.
Hodně jsem pryč a snažím se ji brát se sebou.Cherry se mnou procestovala už celou Francii a bylo to úžasné(díky ní).

marinette

[Bohemia Luaro]

AHOJTE všichni " čévéčkáři "

mám 5-ti měsíčního ČSV, a máme takový problém: už od malička se bojí auta, strašně v něm slintá.
Jezdí se mnou tak cca 3x týdně a to vždy někam, kde se mu líbí, např k vodě, za pejskama, na cvičák apod.
Někdy si s ním jen tak do auta sednu, aby pochopil, že to není nic hrozného, hladím ho, dávám mu pamlsky ale vůbec na to nereaguje, jenom kouká a slintá... nejhorší na tom je, že si spojil vodítko s autem, takže kdykoliv vemu vodítko do ruky, spustí sliny a snaží se předemnou utéct. Když už se mi podaří jej chytit, dovedu ho před auto, sám si tam sice vyskočí, což dřív nedělal.
Pak jedeme třeba na cvičák a tam začne ten problém, je celkem poslušný, přivolávku zvláda perfektně, ale pouze na dlouhém vodítku, jakmile jej odepnu z vodítka a nechám ho, ať si poblbne s pejskama, tak ke mně nepříjde ani za boha, ani se nenechá pohladit, ani nepřijímá pamlsky, obchází mě, prostě má ze mě strach, a to mě strašně mrzí, pak si každý myslí že ho snad biju nebo co, ale on si prostě myslí, že už ho chci zase připnout a dotáhnout do auta.

Nesetkal jste se někdo náhodou s podobným příběhem? jestli ano, napiště jak jste nad tímto problémen zvítězili. děkuji

s pozdravem Lucie a Baron

[borislav]

Ahojte,
moje skúsenosti so slintaním a zvracaním psa v aute sa nelíšia od zverejnených. V podstate sa pes bráni jazde autom, je pre neho neprirodzená, ale snaha byť s pánom je silnejšia a radšej cestu autom pretrpí ako by mal byť sám doma. Problémy s obojkom a „ naháňačku „ okolo auta sa mi takisto ešte nepodarilo úplne vyriešiť. Vačšinou stačí otvoriť dvere na aute, skokom je na sedadle a netrpezlivo čaká, po naštartovaní zaľahne a spí. Ale keď sa mu nechce je ako trucovité decko. Pokiaľ ste niečo podobné s deťmi zažili, netreba ďalej pokračovať. Keď prídem na to, čím to je určite to zverejním. Cesta do hlbín psej „duše“ je pre mňa stále veľkou záhadou.
U našich psov nevoľnosti postupne s vekom ustupovali - aj u NO aj u ČSV.
Veľký vplyv má okrem určitých vlastností psa podľa mňa spôsob jazdy vodiča. Rozdiel je badať pri jazde na krátke vzdialenosti, najmä v meste a na dlhé trate. Jazda v meste – časté zrýchľovanie, brzdenie, zmena smeru rozkolíše žalúdok nielen psa, ale potvrdí to aj pomerne veľká skupina ľudí trpiacich kinetózou. Ani pri dlhších trasách príliš vysoká rýchlosť citlivému psovi neprospieva.
Pomáha aj prázdny žalúdok. Prepravnú klietku som doteraz neskúšal. Tmavé fólie na zadných sklách sa osvedčili, nútia psa viac pozerať dopredu, alebo jednoducho leží a spí na zadnom sedadle.
ČSV reaguje citlivejšie aj na reakcie vodiča a spolucestujúcich. Stačí len prudšie gesto, alebo náznak emócií a hneď skáče na nohy a pomáha riešiť situáciu.
Takže môj postup: prázdny žalúdok, zbalené veci, auto pripravené na ulici, kľúče od auta vo vrecku, kratšia prechádzka na vyprázdnenie psa bez návratu domov, psa do auta dostať najlepšie hrou - skok cez prekážku, pochvala, pokojná atmosféra v aute, plynulá a pohodlná jazda, pokojný rozhovor, alebo tlmená hudba, klímu používať len výnimočne, kratšie prestávky, čas a trpezlivosť. Je to naozaj ako s malým deckom. Keď ho presvedčíte, že to on chce, máte vyhrané.

[artus]

Milá Lucie, s podobnými příběhy se setkáváme všichni kdo chodíme na cvičák, vídáme boxery, NO, oříšky a rotvíky, kteří fungují na šňůře jako hodinky a po odepnutí z ní udělají cokoli aby před svým páníčkem, který ho po přiběhnutí zase jistě připne na vodítko, utekli co nejdál a na co nejdélší dobu. Jak pak na to reaguje Váš výcvikář, co ti radí on? Je to naprosto běžné a z daleka toto přirozené chování není doménou čsv a už vůbec to nesouvisí se slintáním a strachem v autě. Pročti si něktéré z témat zde ve fóru nebo nějakou literaturu a získáš odpovědi na tvé otázky. Ujišťuji tě, že pokud tvůj čsv nemá v pěti měsících přivolání je to naprosto normální, čeká tě dlouhá cesta přes jeho pubertu a dospívání než ho spolehlivě přivoláš třeba od hrajících si psů. Co se týče slintání, nevolnosti a strachu z auta, tam bych snad doporučil dávat pesanovi žrát v autě a pomalu, postupně prodlužovat dobu pobytu v něm, ale jenom pokud je žravý. Já měl s autem stejné problémy, neřešil jsem je žrádlem ale hrou-naučil jsem ho hru kdo bude první v kufru u kombíka, většinou jsem prohrál, byla to náramná legrace, vždycky se při tom úplně vyrajcoval že skákal tam a zpět, dneská když udělám krok ke vratům kňučí u auta a otvírá ho čenichem prevít jeden. Ahoj Dan

[Bohemia Luaro]

Originariamente inviata da artus

Milá Lucie, s podobnými příběhy se setkáváme všichni kdo chodíme na cvičák, vídáme boxery, NO, oříšky a rotvíky, kteří fungují na šňůře jako hodinky a po odepnutí z ní udělají cokoli aby před svým páníčkem, který ho po přiběhnutí zase jistě připne na vodítko, utekli co nejdál a na co nejdélší dobu. Jak pak na to reaguje Váš výcvikář, co ti radí on? Je to naprosto běžné a z daleka toto přirozené chování není doménou čsv a už vůbec to nesouvisí se slintáním a strachem v autě. Pročti si něktéré z témat zde ve fóru nebo nějakou literaturu a získáš odpovědi na tvé otázky. Ujišťuji tě, že pokud tvůj čsv nemá v pěti měsících přivolání je to naprosto normální, čeká tě dlouhá cesta přes jeho pubertu a dospívání než ho spolehlivě přivoláš třeba od hrajících si psů. Co se týče slintání, nevolnosti a strachu z auta, tam bych snad doporučil dávat pesanovi žrát v autě a pomalu, postupně prodlužovat dobu pobytu v něm, ale jenom pokud je žravý. Já měl s autem stejné problémy, neřešil jsem je žrádlem ale hrou-naučil jsem ho hru kdo bude první v kufru u kombíka, většinou jsem prohrál, byla to náramná legrace, vždycky se při tom úplně vyrajcoval že skákal tam a zpět, dneská když udělám krok ke vratům kňučí u auta a otvírá ho čenichem prevít jeden. Ahoj Dan

ahoj Dane,
no já si právě myslím, že to s autem má spojitost, když jdu třeba na procházku do lesa, který je kousek od našeho domu, tak při zavolání bezproblému přiběhne i když je puštěn na volno a v ruce mám vodítko, protože asi ví, že jsme přišli po svých a ne autem...

výcvikář mi právě radil, abych jej hned nepřipnula, změna zatím žádná... a hlavně ať na něj nevolám povel ke mně, když si nejsem jistá, že přiběhne,abych zbytečně nekazila přivolávku, snad ho to časem přejde..

a v autě cokoliv odmítá, jídlo, oblíbenou hračku ani pohladit se nenechá...

Lucie

[Bohemia Luaro]

no já si právě myslím, že to s autem má spojitost, když jdu třeba na procházku do lesa, který je kousek od našeho domu, tak při zavolání bezproblému přiběhne i když je puštěn na volno a v ruce mám vodítko, protože asi ví, že jsme přišli po svých a ne autem...

! zapoměla jsem dopsat, že tohle je jediná vyjímka, kdy ke mně přiběhne i když mám v ruce vodítko

dnes jsem vyskoušela takový pokus, zkusila jsem jet k lesu autem. šli jsem si klasickou trasu a pustila jsem Brona na volno a jak se dalo očekávat - při zavolání se mě bál, a nechtěl přijít, když se mi ho podařilo chytnout, jeli jsme domů, dostal nažrat a asi za hoďku jsem s ním šla opět k lesu, tentokrát pěšky, pustila jsem ho na volno, při zavolání ihned přiběhl sedl si přede mně a čekal na pamlsek.
takže nevím nevím, myslím si, že nějakou tu spojitost s tím autem to má

[CDaniela]

Těžko radit takhle na dálku,ale s autem toto chováni spojitost mít může.Pokud je auto pro psa tak stesující záležitost, tak rozhodně ano.Aby pes plnil povel ke mně, musí být spojen vždy s něčím velice motivujícím a příjemným.Bylo by dobré pouštět psa navolno nejen, když plánuješ vyběhání a následně odjezd.Několikrát pusit volně, přivolat nebo spíše nalákat,pochválit a opět pusit.

[Tomas Humaj]

Ahojte,moj pes ma samozrejma podobny problem.Ma teraz takmer 5 mesiacov a jazda v aute mu tiez nerobi dobre.Slinta a zvracia.Kratke trate su v pohode ale tie dlhsie su katastrofou.Navyse mame dost tazku trasu takze je to o to horsie.Mam ho iba chvilu a zatial sme sli 5 dlhych jazd.Ale raz sa predsa len nepovracal a to vtedy ked od rana nic nezral,tak si mysli ze to bude polovica uspechu.A tiez si vtedy sam vybral ze chce sediet v zadu a nie v predu.Su am aj tmave folie a cumi do predu alebo spi.Odvtedy ide rovno do zadu.O tyzden nas caka dlha jazda tak dufam ze to bude ok.Nastupit na prvy raz nechce nikdy,no ked mame prestavku pocas jazdy tak niekedy vbehne dnu aj sam a z toho som zmeteny.Ale verim ze si zvykne casom,bo bude musiet.Tak nam drzte palce.

[Irisdane]

Hm...to moje tele s tím problémy nemá.Jen trošku občas slintá,když jedeme déle. Akorát se snaží v autě usadit,což je ne vždycky možné... V autě se pozvracel jen jednou a to ještě v cizím, a musím uznat,že jsem i já měla co dělat,abych v sobě udržela oběd. Jediné,s čím máme problém je jízda autobusem,ale to je zase na jiné téma...

[yzengrin]

Originariamente inviata da Mirkawolf

Naproti tomu Ali (teď 7 měsíců), v autě nezvracela nikdy a nemá ani žádné jiné problémy. Jako osmitýdenní štěňátko se mnou absolvovala více než 800 km cestu do Belgie a naprosto v pohodě. Dokonce jsme ji ještě cestou museli krmit, protože o hladu prostě jet nehodlala. Do auta se hrne s radostí, hned jak se otevřou dveře, jezdí ráda a často. Může žrát i pít a je naprosto v pohodě. Asi před týdnem jsme obdobnou cestu absolvovali znova, díky pomalejšímu vozidlu jsme na cestě byli snad dvanáct hodin, a malá většinu času v poklidu prospala na zadním sedadle..

Mirka

Jj, mám naprosto stejné zkušenosti. Od začátku se Sofi hodně jezdím všude možně a vším možným. Krom letadla a parníku už jela snad vším. Nemá sebemenší problém. Do kufru od auta se hrne sama (a je jedno, jestli jde o "naše" auto, nebo cizí kde zrovna otevřou kufr). Tak do 5ti min to v dopravním prostředku zabalí a chrní až do cílové stanice.

[saschia]

Moje psy zatial problem so slintanim alebo zvracanim nemali, ak neberiem do uvahy problemy steniec ked sme boli ockovat a tetovat. Mala Bruinen na zaciatku strasne slintala, ale to bolo skor stresom z noveho prostredia, teraz sa uz vozi jak velka dama na zadnom sedadle alebo v kufri. Beren mal tendenciu po strese hodit sablu, cize cestou na veterinu v pohode a cestou z veteriny ogrcal sestru. No a Brethil ta vobec nic nikdy. Holt dve hodiny po narodeni bola nalozena do auta a rozvazana, takze to asi berie ako normalku ...

[kalamil]

Nam jizda autem nevadi pokud nejsme najedeny, v opacnem pripade mam co uklizet , ale nasedat se nam nechce to se nechame nalozit jako princezna. Skakat pres ploty nam jde (klidne bez povelu),ale do tesneho prostoru auta to se bojime.

[Absolut]

Originariamente inviata da kalamil

Nam jizda autem nevadi pokud nejsme najedeny, v opacnem pripade mam co uklizet , ale nasedat se nam nechce to se nechame nalozit jako princezna. Skakat pres ploty nam jde (klidne bez povelu),ale do tesneho prostoru auta to se bojime.

Tak to my, vaši sourozenci , jsme problémy měly dost velký. Do našeho půl roku se to neobešlo bez zvracení, velké potřeby a strašného slinění a bylo jedno, jestli jedeme na výlet, za roh... Pokaždé jsem vyndavala smrdutého psa ze smrdutého auta . Než jsem stačila zastavit, už to měl všude. Jsme hodně na cestách, tak mi to dělalo starost, ale v půl roce bylo po velké potřebě a zvracel by už jen čerstvě najedený, na což dáváme pozor. Ale nasedat se nám taky nechce .

[jerabekj]

Oba mí psi měli problémy se zvracením v autě. Agyr jenom zvracel a to i v autobusu, ale díky klidné povaze se nechal naložit bez velkého vyvádění, bral to stoicky, ani neslintal a když to na něj přišlo, prostě se vyblil. Dost v jeho případě pomohlo, když jsem ho začal vozit místo v kufru kombíka na zadní sedačce ... je to blíže ke středu, takže tam méně působí otřesy, houpání a další vlivy. Jednoho dne, asi v necelém roce, jsem ho vyvezl na venčení, vypustil z auta, on radostné oběhl kolečko, vrátil se a rozjařeně si sednul ke kufru a čekal na odjezd - od té doby problémy ustaly. Dakota, nástupce Agyra, kterému je teď 5,5 měsíce, nejen zvrací, ale i slintá a to už několik metrů od našeho auta, jakmile si uvědomí že by měl nastoupit. Časem se to zlepšuje, dříve zvracel i z prázdným žaludkem, ale teď už většinou ne. Přítelkyně trvá na uvazování v autě za kšíry, takže když má dostat kšíry, nechá si je sice nasadit, ale začne se tvářit ublíženě a snaží se doma zašít někam do kouta :-) - tolik k fixaci auto-vodítko, kšíry atd. Delší cesty jsou obecně u něj lepší než krátké po městě - na dálnici většinou usne a probudí se na sjezdu. Myslim že pokud už někdo má tyto problémy, jediným receptem je trpělivost a většinou to časem odezní. Samozřejmě, pokud má člověk jo smůlu, psovi se taky může dělat v autě špatně celý život, stejně jako mnoha lidem. Na druhou stranu, jsou u psi, kteří sice zvrací pokaždé a třeba i několikrát za cestu, ale přesto cestování milují.