Vždy s úsměvem

[jerabekj]

Aktuálně z dnešního rána: Ono to vlastně moc k smíchu neni, tedy já se rozhodně nesmál, ale pobavit by to mohlo a s trochu nadhledu má tahle historka i vtipnou část. Dneska ráno jsem měl naplánovanou dlouhou procházku do lesa a cestou jsme potkali pani s vořechem, zhruba Dakoušova (5 měsíců) vzrůstu. Vořechovi jsou cca 4 roky, ale je hravej a Dakouš ho má rád. Jak tak spolu běhali, vořech a Dakouš pár metrů za nim, vořech najednou skočil do trávy, ozvalo se zapištění a už utíkal s malym zajícem v tlamě. Dakouš to uviděl, pár skoky ho dohonil, zajíce mu sebral a chvátal k neumětelům.
Hergot, já mám pochopení pro to, že byl hladovej, že když krmim masem, tak asi ví co s mrtvym zajícem a je jasný že každej přece rád žere v klidu! Co mi ale fakt hnulo žlučí, že ten blbeček místo aby s tim zajícem běžel někam do křoví k rybníku nebo do lesa, zamířil si to zpět do sídliště, přímo skrz dav dětí a rodičů před školou. Těch nepřátelských pohledů byla většina, ale jedna hodná mamina měla pochopení a navigovala mne kam dál.
Chvíli jsem Dakouše pronásledoval, on vždycky zajíce zvedl a poponesl a jednou se dokonce začal vracet ke škole. No obešel jsem ho velikým obloukem, takže se otočil zpět od civilizace :-). Nechal jsem ho vklidu si lehnout a začít žrát a pomalu jsem se k němu blížil a normálně na něj mluvil. Je zvyklý, že mu kecám do jídla a hladim ho a tak mne nechal dojít až k němu, kde jsem ho chytil za obojek, milému zajíčkovi přišlápl hlavičku a Dakouše odtrhl. Všechno proběhlo v klidu, bez vrčení a ohánění, jen jak jsem ho odváděl, tak ještě chroupal. Je trochu škoda, že ze zajíce zbylo to nelprospěšnější, tj. hrudník a vnitřnosti, ale přišlo mi nevýchovné mu to nechávat.
Cestou domu jsem s nim lezl kanálama, abych nemusel někomu vysvětlovat, od čeho má nohy, hrudník a mordu celou červenou.

[gabriela]

Milý Jeřábku, tvá historka nezklamala a ikdyž je takřka tragická nás tedy pobavila. To našeho Amiho, kdyby u mě někdo viděl se zajícem v hubě, tak by to určitě tak dobře nedopadlo. Máš pěkného filutu, a to se mi moc líbí a já bych asi sice v tom momentě byla rudá až do té doby něž by na mě kouknul těma nevinýma očkama, no a tvá věta "přišlápl hlavičku" ta nemá chybu. Já bych sice hlavičku nepřišlápla, bylo by mi zajíce líto, jsem cíťa, ale v tvém podání si to dokážu živě představitA toho lišáká jak utíka do civilizace téžNáš Ami dnes též viděl přes klec pani králíkovou a nějak se mu od ní nechtělo, no jsem zvědavá až v květnu přijdou kozy a ovce, co bude vyvádět, no snad nám je nesežere, a doufám, že pan rys, taky ne. Tak zajícům zdar.

[Lucan]

Jsou to naši lovci Doma občas strkám čubu mezi králíky a zatím jim nic nedělá ani když je tam chvíli sama. Ale k tématu Vždy s úsměvem. Dneska bylo hezky, tak jsme poprvé pověsili prádlo ven od té doby co máme doma Čv...

[jerabekj]

Tahle příhoda neni ani tak vtipná, jako mne spíš tak trochu dojala. Máme štěstí na prima štěndo, ani teď v osmi měsících se ničeho moc nebojí, lidi má rádo a psy samozřejmě taky. Zhruba ve čtyřech měsících se zájmem pozoroval ze 3 metrů jak řežou asfalt .
Jediný s čím máme tak trochu problém je vysavač. Nevadí sám o sobě a ani s nástavcem není problém a pokud nemá Dakouš pocit že na něj nástavec přímo útočí, tak kolem sebe nechá i vyluxovat. Jakmile ale sundám nástavec a luxuju jen s hadicí, je problém. Asi se mu nelíbí to syčení a kroucení hadice a tak před ní couvá, štěká na ni, cení zuby občas i chňapne, ale hned pustí a rychle vycouvá.
Dneska jsem vysával jen s hadicí (rozkousanou svíčku v koberci ) a probíhalo to jako vždy. Napadlo mne jak asi bude reagovat, když ten "had" zaútočí na mne. Párkrát jsem si ji zprudka přisál různě po těle, a pak jsem nasimuloval útok na hlavu a nechal ji viset na tváři.... a to moje zlato překonalo samo sebe, skočil, hadici chytnul těsně u mé tváře, strhl ji ze mne a odtáhl co nejdál.

Honza

[Undertaker]

Tak taky přidám příhodu ze dneška.
Je to asi 14dní, kdy se u nás sešla na procházku 4 půlroční štěnda. Šli jsme po lese a tenkrát někdo prohlásil: "Tady něco smr" no a psi už mazali do lesa, majitelé za nima a stihli se krásně vyválet. Ten můj si čuchal na druhé straně cesty a než se vzpamatoval, visel na vodítku a já už se bavil, jak se dalším válí psi v mršině.
Dnes jsme šli tou samou cestou. Připraven na tuto situaci jsem si psa odchytil 100m předem a až 150m za tímto místem jsem ho pustil. Hned na místě zvedl čumák, otočil se a běžel na jistotu. Okolo mršiny poskakoval, očichával a když jsem byl tak 20m od něj, tak na povel "ke mně" se na mě podíval, pořádně se vyválel i s brašnama a předvedl nejúžasnější přivolání za posledních pár měsíců. Následně mi ujel vlak, protože když něco smrdí na 20m daleko, tak je potřeba to vykoupat