Vždy s úsměvem

[gabriela]

Zdravím všechny a doufám, že si zde přečteme hodně vašich vtipných historek, i já jednu přikládám.
Odjela jsem jeden den na výstavu dřevostaveb do Prahy a můj miláček musel tentokrát zůstat doma, tedy ve svém kotci, kde zůstává opravdu málo. Jelikož byla uvnitř kopa sněhu, tak má obava, že to šibal přeskočí nebyla zbytečná. Když jsem se vrátila asi tak v půl osmé večer a přišla ke dveřím svého hausboatu, zjistila jsem, že zalištované kabely od elektriky všude visí a slyšela nějaký šramot. Má první dedukce byla, že mě někdo vykradl a po uslyšení hluku jsem tam stála celá opařená, že zloděj je uvnitř tak co teď? Mám otevřít, či ne? Po třetím šramocení už se ale ozýval náš Ami a mě bylo jasné, že se rozhodl proč trávit den v kotci, když má přeci svoji postel jinde. Dveře byli zamčené, a tak po mém vniknutí vystartoval Ami a šibalsky mě vítal, ovšem já nevěřícně zírala, jak se tam dostal. Nerozbil nic, až na jediné. Nad linkou je malá úzká ventilačka, kterou nechávám otevřenou, jelikož tudy dovnitř opravdu nikdo nevleze je uzoučká, ale náš Ami to dokázel, takže dnes již ventilačka není. Ještě dodnes nechápu jak tam vlezl, jelikož má 38 kg a není to žádný drobek a otvor je opravdu úzký, ale jak je vidět naše společná postel je tak magická, že ani pidiškvírka našeho Amiho nezastaví před tím, aby se k ní dostal. Naštěstí Ami zůstal doma a to pro mě bylo nejdůležitější než vše ostatní, obojek mu sundavám pokaždé když musí zůstat doma, takže vše dopadlo bez úhon až na okno a dveře. Mějte se fajn a hodně pěkných historek z vašich společných dnů.