trest nebo pochvala?

[Kometa]

U nás to teda funguje tak, že Dingo má stopovačku pořád, pokud není na vodítku. Jedině, kdy si troufnu ho pustit bez ní je, když jdeme na vycházku s jiným psem, který poslouchá... to pak vím, že se bude držet jeho a je minimální pravděpodobnost, že by provedl něco jiného. Stopovačku nesundávám, protože všude se může objevit cizí člověk, kterého poběží přivítat, skočí na něj a zarafne se mu nadšením do ruky... všude může vyjít děcko, které radostí sejme k zemi a bude ho štípat do hlavy... všude může vyběhnout pes, se kterým si bude hrozně chtít hrát a 90% psů si s ním nějak hrát nechce, nevím pročD... všude může být nas... nebo něco jiného vhodného k natření do kožichu, případně k sežrání (to mě trápí nejmíň)... všude může vyběhnout srna nebo zajíc nebo kočka nebo co já vím (i když ty lidi a děti jsou pořád ještě větší problém). Ale že by nemohl volně běhat, tak s tím problém nemá... stopovačku nedržím, tahá jí volně za sebou a já si dávám pozor, abych se držela poblíž ní, abych po ní v čas skočila, když se objeví nějaké nebezpečí. Pokud jdeme někde, kde nevidím za zatáčky atp., tak si ho před každou zatáčkou zastavuju povelem "čekej", aby mi tam nevyběhl na někoho... pokud neuposlechne (což je dost často), tak zašlápnu konec šňůry. Pokud jdeme někde, kde je riziko průšvihu minimální, tak si může běhat jak chce a stopovačka složí jen jako pojistka... když se někdo někde nečekaně vynoří, tak mám prostě větší šanci chytit 10m dlouhou šňůru než metr, nebo kolik, dlouhého psa.

[Pouliche]

Tak my chodili vždycky na volno bez vodítka a hlídala jsem okolí, abych ho včas přivolala. Když viděl srnky, tak se sice rozeběhl, ale za chvíli se zastavil a běžel ke mně. V blízkosti silnice nebo v místě, kde se pohybují lidi byl na krátkém vodítku. Stopovačka (později lano) se nikdy nestíhala chytat - má bleskové reakce a vodítko se mi pod nohama necourá. Když je pes ode mě třeba 15 m, tak je mi 10m vodítku na nic. Dingo je ještě mladý štěně, tak to máte zatím jednoduché
Lano jsem začala naplno používat až letos (včervnu měl Bolt 2 roky), kdy byl od listopadu dlouhé měsíce doma kvůli mému úrazu a trochu zdivočel. Loni jsem použila stopovačku jen párkrát, když jsem byla unavená na sledování okolí, ale opravdu si nedovedu představit zašlápnutí stopovačky, aniž by mi tím nepodtrhl nohy. To bych si troufla leda u psího mrňouse. Boltík šel od mala do všeho s co největší silou, které byl schopen

[Kometa]

No náš drobeček má 35kg a já asi 53kg, takže když se rozhodne někam jít, tak mám smůlu a jdu taky Fakt už ho neudržím... proto chodí na vodítku na ohlávce, protože jinak by mě vláčel po městě tam a zpátky, jak by se mu zamanulo Na stopovačku ho pouštím jen tam, kde je vysoká pravděpodobnost, že nebude živáčka... ale bohužel lidi jsou všude, hlavně teď na podzim houbaři, se vynořují z těch nejnepravděpodobnějších míst Okolí taky hlídám, začínám mít pocit, že mám smysly jako rys Naštěstí Dingo dělá to, že když uvidí někoho nebo něco zajímavého, tak se na moment zarazí a kouká, vteřinu, dvě, než se rozeběhne... a to mi musí stačit, abych po té šňůře skočila Zašlápnutí celkem funguje, protože než se rozeběhne na plno, tak ještě nemá takovou sílu, aby mi jí vyrval... a jak se zastaví, tím jak to s ním trhne, tak jí chytím do ruky. Je to trochu akrobacie, ale už to cvičíme asi od jeho půl roku, takže už je to celkem ok Přivolání je u nás utopie... ač ho trénujeme od mala, úspěšně ho ignoruje často i když nemá jiný podnět, pokud něco vidí, tak okamžitě dokonale ohluchne
Jinak žiju v naději, že hůř už být nemůže, že přece se musí časem přestat chovat jako malé štěně, minimálně přestane vítat cizí lidi, takže už bude problém jen pes, nebo srna a ne všichni lidi a děti

[Pouliche]

Originally Posted by Kometa

No náš drobeček má 35kg a já asi 53kg, takže když se rozhodne někam jít, tak mám smůlu a jdu taky Fakt už ho neudržím...

Říkám - ještě štěně Sílu bude mít ještě mnohem, mnohem větší...proto byl ten můj drobeček pár měsíců bez vycházek, když jsem nemohla chodit - máma ho už tehdy neudržela a bez toho to nejen v pubertě nejde.

Bolt jde na plno do běhu už při prvním skoku, takže zašlápnutí určitě nee u nás.
Při přivolání jsem, když byl prcek, běžela klidně na druhou stranu (občas se mu schovala a to zabírá dobře, aby si pak člověka hlídal) a zároveň pobízela vesele "pojď, pojď, pojď", třeba zatleskala, abych přerušila jeho soustředění na podnět, zachrastila řetízkovým obojkem nebo ho hodila po něm.

Myslím, že hůř bude určitě, pokud není Dingo výjimkou

[Kometa]

Originally Posted by Pouliche

Bolt jde na plno do běhu už při prvním skoku, takže zašlápnutí určitě nee u nás.
Při přivolání jsem, když byl prcek, běžela klidně na druhou stranu (občas se mu schovala a to zabírá dobře, aby si pak člověka hlídal) a zároveň pobízela vesele "pojď, pojď, pojď", třeba zatleskala, abych přerušila jeho soustředění na podnět, zachrastila řetízkovým obojkem nebo ho hodila po něm.

Myslím, že hůř bude určitě, pokud není Dingo výjimkou

Jo, to taky fungovalo, když byl ještě prcek... někdy. Teď občas, když zavolám dřív, než si uvědomí, co chce vlastně dělat, tak ho zarazí povel "čekej" aspoň po tu dobu, než stihnu chytit šňůru, ale často to nepomůže a pak už nepomůže nic, na nic nijak nereaguje. Nebo teda sem tam, když zařvu z plných plic, hne ušima, ale to spíš mám pocit, že to udělá automaticky, jak je mu nepříjemný ten randál:/ Tleskání, pískání, házení věcí... všechno jedno)) Když uteču, tak si toho v nejmenším nevšimne. On v tu chvíli úplně vypne a nevnímá absolutně nic, mám pocit, že bych po něm mohla hodit třeba dlažební kostku, akorát by zakvičel a běžel dál
Ale on tohle má od malička, má prostě chvíle, kdy sepne, třeba když nás vítá, nebo když byl malý a začal se kvůli něčemu vztekat, že absolutně nevnímá... třeba se nám nadšením zahryzl do ruky při vítání a vší silou držel a jak jsme se mu tu tlamu snažili vypáčit, protože to fakt krutě bolelo, tak řval bolestí taky, protože jak mu člověk mačkal ty pysky, tak ho to muselo dost bolet, ale nepustil, prostě byl úplně mimo sebe, totálně v transu, jen ječel a držel dál... Jak se postupně učí ovládat, tak se to lepší, ale občas má pořád ještě takové temné chvilky, kdy vypne... možná je to normální, nevím, asi to dělají všechna čévéčka, že jsou trochu pošuci, no... ale někdy je to o nervy

Já tajně doufám, že jsme si nejhorší prožili, když byl štěně (rozhodně byl minimálně nejhorší ze všech sourozenců), a teď za to bude hodný v pubertě Celkem by mi ke štěstí stačilo, kdyby si přestal všímat těch cizích lidí, nebo si je šel aspoň jen očichat a rovnou na ně neskočil a nekousl do ruky, jak figuranta při obranách... to je fakt dost blbý, když dělá cizím lidem v lese:/ I když, abych byla úplně upřímná, tak se malinko lepší, už to nedělá všem, co potkáme, jen některým lidem

[Pouliche]

Originally Posted by Kometa

Ale on tohle má od malička, má prostě chvíle, kdy sepne, třeba když nás vítá, nebo když byl malý a začal se kvůli něčemu vztekat, že absolutně nevnímá...

Takové soustředění na "cíl" moc dobře znám
S raubířem se člověk alespoň nenudí...

[CDaniela]

Originally Posted by Kometa

Jo, to taky fungovalo, když byl ještě prcek... někdy. Teď občas, když zavolám dřív, než si uvědomí, co chce vlastně dělat, tak ho zarazí povel "čekej" aspoň po tu dobu, než stihnu chytit šňůru, ale často to nepomůže a pak už nepomůže nic, na nic nijak nereaguje. Nebo teda sem tam, když zařvu z plných plic, hne ušima, ale to spíš mám pocit, že to udělá automaticky, jak je mu nepříjemný ten randál:/ Tleskání, pískání, házení věcí... všechno jedno))

Vzpoměla jsem si na naší poslední společnou procházku, jak ho maminka a tetka stoply byl taakhle malinký

[Kometa]

Originally Posted by CDaniela

Vzpoměla jsem si na naší poslední společnou procházku, jak ho maminka a tetka stoply byl taakhle malinký

Jo, já to pořád říkám, že si k němu pořídím ještě jednoho hodného, vychovaného psa... nějakého labradora nebo tak něco, kterého se bude při vycházkách držet a bude ho poslouchat, tak jako maminu... a bude to