Tak jestli můžu shrnout naše společné soužití, tak čím je dítko starší tím více musím bránit psa.
Do půl roku v klidu, malý si spal v postýlce, takže kontakt jen minimální, sem tam ho olízla.
V půl roce začal lozit, Amee se stala pro něj magnetem, strkání ručiček do očí a tlamy, jsme ho rychle odnaučili. Amee sem tam o něj zaklopla ale bez úrazu.
V 10ti měsících jsme se postavili a začali chodit, začali jsem jíst rukama, takže vše co nebylo třeba jsme házeli psovi na zem nebo přímo strkali do tlamy, nejhorší byly návštěvy, Amee sem tam malého smetla na zem ocasem nebo prdelí :-)
V 15ti měsícíh běháme o 106, začíná nám to myslet, takže malý s kusem tvrdého sýrá láká Amee a utíká se sýrem aby ho Amee honila, pokud nereaguje práskne ji flaškou aby se vzbudila. Máme zuby takže koušem,koušem mamku taťku i Amee. Ukáže Amee které dveře má otevřít, Amee ukáže malému kterou skříňku má otevřít, protože v koši jsou často vyhozené vařené kosti.
Nechat je samotné 10 min. je skoro demoliční.
Jediné co mi vadí jsou chlupy, i při pravidelném vyčesávání je jich všude plno....
|
11.01.2011, 13:35
Древовидный вид