Samostatnost nejen v noci

[Janiz]

Podle mě učit samostatnost je potřeba!!!, kor u těch "našich".
Některým to jakoby vůbec nejde a jiným to naopak až překvapivě rychle sedí, jen jsem chtěla upozornit na to že i tady právě muže být zakopaný pes, že ten dotyčný je až moc řekněme samotářský a nikoho jiného nepotřebuje nebo krom úzkého okruhu. Ale Bran prostě může být šikulín!

[Anathema]

Třeba je to jen klid před bouří ale děkujeme, Branovi ráno povím, že dostal pochvalu, už spinká

[Stela]

Jak tak poslouchám tak to mám asi rozmazlený :-)
Obě chodí i k záchodu, když musím :-) - jó pokud nejsou hódně unavené, tak je z pelechu nebo válendy nikdo nezvedne, ale odejít někam a nechat je na zahradě nehrozí. S tou samotou je to fakt horší já mám práci z domu, do druhé je ráno a večer beru sebou - chodí volně po zahradě, nebo doma - na noc do kotce. Ze začátku jsem spávala s ní aby si zvykla - že tam se spinká, papá a ospočívá, že sranda a hraní je pak s paničkou venku - to nám pomohlo. Potom jsem se snažila utahat co to šlo a pak dát s velkou kostí do boudy. Zvkla si dobře ale i teď (15 měsíců) mívá záchvaty kňučení štěkání atd. Nevím co s ní - ničeho se nebojí, ví, že tam má být, že se tam odpočívá a že si pro ni ráno zase příjdu. Prostě si asi vymýšlí a bude ji to muset přejít její maminu to taky přešlo a je absolutně zvyklá na kotec - i kdybych ji tam potřebovala dát na den tak ví, že tam se odpočívá.
Nám pomohly syrové hovězí klouby - výborná zábava klidně i na 3 dny. Ale u toho malého štěněte bych to opravdu začala zkoušet po kratších chvílích a fakt mu dát něco na zabavení a když třeba vychytáš dobu jak dlouho dokáže vydržet a pochválíš ho a pustíš v okamžiku kdy je ještě v klidu tak je to podle mě úplně nej. Já takto zavírala štěně po procházce s nějakou mlskou vydřžela cca hodinku a pak se začala nudit - tak sem ji zavčas pustila a moc chválila, časem jsem to začala prodlužovat, samozřejmě bez kňourání, stýskání a štěkání (také ničení) se to nezvládne :-) Hlavně jak píšeš pustit v největší mele je chyba jsou moc chytří a ví, že si nás (náš příchod) dokáží vymrčet, vím o čem mluvíš, toto kňučení taky moc "psychicky" nezvládám :-)

[Anathema]

Originally Posted by Stela

Jak tak poslouchám tak to mám asi rozmazlený :-)
Obě chodí i k záchodu, když musím :-) - jó pokud nejsou hódně unavené, tak je z pelechu nebo válendy nikdo nezvedne, ale odejít někam a nechat je na zahradě nehrozí. S tou samotou je to fakt horší já mám práci z domu, do druhé je ráno a večer beru sebou - chodí volně po zahradě, nebo doma - na noc do kotce. Ze začátku jsem spávala s ní aby si zvykla - že tam se spinká, papá a ospočívá, že sranda a hraní je pak s paničkou venku - to nám pomohlo. Potom jsem se snažila utahat co to šlo a pak dát s velkou kostí do boudy. Zvkla si dobře ale i teď (15 měsíců) mívá záchvaty kňučení štěkání atd. Nevím co s ní - ničeho se nebojí, ví, že tam má být, že se tam odpočívá a že si pro ni ráno zase příjdu. Prostě si asi vymýšlí a bude ji to muset přejít její maminu to taky přešlo a je absolutně zvyklá na kotec - i kdybych ji tam potřebovala dát na den tak ví, že tam se odpočívá.
Nám pomohly syrové hovězí klouby - výborná zábava klidně i na 3 dny. Ale u toho malého štěněte bych to opravdu začala zkoušet po kratších chvílích a fakt mu dát něco na zabavení a když třeba vychytáš dobu jak dlouho dokáže vydržet a pochválíš ho a pustíš v okamžiku kdy je ještě v klidu tak je to podle mě úplně nej. Já takto zavírala štěně po procházce s nějakou mlskou vydřžela cca hodinku a pak se začala nudit - tak sem ji zavčas pustila a moc chválila, časem jsem to začala prodlužovat, samozřejmě bez kňourání, stýskání a štěkání (také ničení) se to nezvládne :-) Hlavně jak píšeš pustit v největší mele je chyba jsou moc chytří a ví, že si nás (náš příchod) dokáží vymrčet, vím o čem mluvíš, toto kňučení taky moc "psychicky" nezvládám :-)

Když jsem měla 14 dní dovolené, tak jsme přes den - právě jak píšeš - zvykali po troškách na dlouhou denní samotu, napřed půl hodiny, pak hodinu, pak hodinu a půl... a celkově jsme ten den pojali hodně v klidu a naopak odpoledne řádili. Myslím, že si navykl, že doba k nezřízenému bláznění je odpoledne a večer a přes den když jsem v práci snad tolik nevyvádí, o víkendu je docela umírněný a dopoledne většinou prospí. Na samotu přes den určitě zvykat po troškách, to rozhodně souhlasím , těch 14 dní dovolené bylo z mého pohledu hodně důležitých. Kdo to zvládne bez nich, tak klobouk dolů.
Jinak jak je napsáno výše, pokud štěník řve, ignorovat a počkat až se zklidní, i kdyby řval půl hodiny v kuse. Pustit až po tom, co je hodný (pozor na krátké pauzy ve vytí, kdy jen čeká, jestli přijde odezva a někoho se dovolal, náš je měl tak 3-5 minutové).
Většinou řvou fakt z nudy! A když zjistí, že se nikoho nedořvou, najdou si jinou zábavu a odvyknou si. Ale je potřeba to důsledně dodržet, jinak se budou dovolávat kdo ví jak dlouho. Pes přítelovy maminky se jí dovolal vždycky když chtěl (když byla doma), přispěchala kdykoliv kníknul - otevřít dveře tam či tam, vzít na balkón, podrbat, cokoliv, kamkoliv. A pak řval úplně celý den, když byla v práci. Každý den, nepřetřžitě, pěna u huby, hysterie, sousedi naštvaní a bylo to tak 16let v kuse, dokud neumřel. A samozřejmě respekt neměl k nikomu, poslušnost nulová, protože pánem byl on, když panička dělala všechno na co si písknul. Strašlivý pes naprostý odstrašující příklad

[Czertice]

Štěněcí nářek je hodně těžké vydržet. Vzpomínám si, že jsme Rakšu jako štěníka zavřeli v kotci a to bylo šílené co následovalo: ňafání, vytí, kvílení, kňučení, nárazy o mříže, připadala jsem si jak Herodes.
Navíc hlavně okolní sousedi na to ještě dlouho vzpomínali, co to bylo za nářek, co jsme jí to chudince prováděli, že to slyšeli až do obýváku...

[Vlkodlak]

Většinou řvou fakt z nudy! A když zjistí, že se nikoho nedořvou, najdou si jinou zábavu a odvyknou si. Ale je potřeba to důsledně dodržet, jinak se budou dovolávat kdo ví jak dlouho.

Jsou to potvory přizpůsobivý A páníci to možná řeší víc než ti pesani. Napřed jako maličká sama doma-vyjímečně se stalo, že sem jí musela nechat i 11 hodin - obložila jsem ji žrádlem a šla jsem od 8 týdenního štěněte. Celej den jsem nestála za nic (ale mám práci jinak ideální pro "vlčí" život, takže kvůli jednomu extrémnímu dni to nestálo za vyhazov), šla sem domu z hrůzou, co tam najdu-loužičky i hromádky všude, rozmatlané po spacáku i koberci, rozkousané všechno na co se dostala a u dveří mě výtala bestie s hrdým výrazem "to jsem byla šikovná co? Vidíš jak jsem pracovala?" Pak jsme přišli o bydlení, chvilku jsme bydleli v kotci (obě), pak já na ubytovně a bestie musela být venku, jen párkrát slabě zkusila zakňourat a pak šla spát se známým výrazem "no tak nic, no(" Já ten kotec nesla hůř než ona. U svojí bestie mám zkušenost, že pokud se tvářim, jako že se jedná o naprosto samozřejmou věc, nepárám se s ní a strčim jí do kotce, do transportní přepravky nebo do auta s povelem čekej a odejdu, tak ona maximálně vyjeveně kouká a pak čeká. Život jí naučil a nemám pocit, že by ji to v tomto směru nějak negativně poznamenalo-akorát si potom výrazně užívá, když je ve "svojí" stabilní noře doma-v místě trvalého bydliště. Ale to já taky. Možná, že kdybych měla čas a podmínky navykat jí postupně, byly by scény větší, takhle jsem prostě povolit nemohla a je klid. Najaře pude asi zas na chvíli do kotce, ale už se toho tolik nebojim jako poprvé-prostě jí tam strčim, budeš tady, čekej, čau. Když jí to podám jednoznačně, tak to neřeší. Kéž by se nám takhle dařily i jiné stránky výchovy. Takže pokud je Bran plánován na noc do kotce, nepřipadá mi nijak kruté odmala ho nepouštět do ložnice. Spíš je to o tom, jak to chce majitel v budoucnu. Pro mě ložnice bez psa není úplná