Obrana páníčka

Helenasotis · 14-12-2005, 13:19

Dovolila bych si Ti trochu oponovat - napadení vlastního psovoda ve stresové (= zátěžové) situaci vůbec nemusí souviset s vlčím dědictvím (mimochodem já toto chování také neobhajuji, jen dávám k dobru další teorii) ani se slabou povahou. Běžně se jedná o tzv. přenesné jednání. Nervová soustava psa je podrážděna tak silně, že byl přesažen spouštěcí práh pro určité jednání, ale pes nemá v dosahu cíl, na který toto jednání má být zaměřeno - vezme tedy za vděk náhradním cílem, ktrý v dosahu má a to je v dané situaci právě psovod. Nejčastěji se s tímto chováním můžeme setkávat právě při obraně, kdy je pes maximálně vydrážděn, ale protože nedosáhne na kořist, může kousnout vlastního psovoda. Samozřejmě že správně vedeným výcvikem lze toto chování potlačit. Příkladů, kde se přenesené jednání může vyskytnout, by se dalo najít spousta a možná by se hodně lidí divilo, jak zdánlivě banální situace to někdy jsou. Pro lepší pochopení těchto věcí, veškerého chování a motivací psa, včetně důsledku domestikace na projevy psa domácího (které se u našich vlčích uličníků zajímavě mísí zpětně s vlčím chováním) doporučuji knihu MVDr. Mikulici Poznej svého psa, kde vše poměrně srozumitelným způsobem vysvětluje a ukazuje i na spoustě příkladů.

View Poll Results: Kdo je lep¹í na obranu?
Èeskoslovenský vlèák	5	27.78%
Nìmecký ovèák	6	33.33%
Oba stejnì, mají-li výcvik	7	38.89%
Voters: 18. You may not vote on this poll

14-12-2005, 13:19	#9
Helenasotis Junior Member Join Date: Jun 2004 Location: Zdiby Posts: 333	Dovolila bych si Ti trochu oponovat - napadení vlastního psovoda ve stresové (= zátěžové) situaci vůbec nemusí souviset s vlčím dědictvím (mimochodem já toto chování také neobhajuji, jen dávám k dobru další teorii) ani se slabou povahou. Běžně se jedná o tzv. přenesné jednání. Nervová soustava psa je podrážděna tak silně, že byl přesažen spouštěcí práh pro určité jednání, ale pes nemá v dosahu cíl, na který toto jednání má být zaměřeno - vezme tedy za vděk náhradním cílem, ktrý v dosahu má a to je v dané situaci právě psovod. Nejčastěji se s tímto chováním můžeme setkávat právě při obraně, kdy je pes maximálně vydrážděn, ale protože nedosáhne na kořist, může kousnout vlastního psovoda. Samozřejmě že správně vedeným výcvikem lze toto chování potlačit. Příkladů, kde se přenesené jednání může vyskytnout, by se dalo najít spousta a možná by se hodně lidí divilo, jak zdánlivě banální situace to někdy jsou. Pro lepší pochopení těchto věcí, veškerého chování a motivací psa, včetně důsledku domestikace na projevy psa domácího (které se u našich vlčích uličníků zajímavě mísí zpětně s vlčím chováním) doporučuji knihu MVDr. Mikulici Poznej svého psa, kde vše poměrně srozumitelným způsobem vysvětluje a ukazuje i na spoustě příkladů.