Skrtiaci obojok.. ??

[Vlkodlak]

Originally Posted by Anathema

Nesouhlasím. Člověk s citem pro psa si může pořídit jakékoliv plemeno a nesejde na tom, jestli pes váží stejně nebo víc než pán. Důležité je si psa vycvičit, aby byl na vodítku i bez zvládnutelný. Někteří psi jsou lépe cvičitelní než jiní, některým bude celý život stačit jeden obyčejný obojek, bude poslušný a nebude potřebovat zkušeného cvičitele a jiný bude potřebovat třeba stahovák i s dobrým výcvikářem. Každý pes reaguje na něco jiného a některým psům mohou více vyhovovat jiné výcvikové metody než jiným. Samozřejmě, že podobné výcvikové pomůcky nepatří do rukou lidem, kteří nejsou v cvičení svého psa důslední a dlabou na to, nebo jsou krutí nebo jinak narušení. A nepatří ani do rukou nikomu nezkušenému bez vedení zkušeného. Proto bych třeba ten obojek Cesara Milana nedala svým rodičům, kteří mají úžasného křížence NO, který si i v dospělosti uchoval neskutečnou hravost a absolutní nekonfliktnost, přestože na něj chrlí hromadu "povelů" - každý říká něco jiného, psa nesocializují a naprosto ho matou svým chováním. Nicméně na vodítku se chodit nikdy nenaučil a protože vím, že je to čistě nedůsledností a absencí motivace psa, i tento obojek by jim nepomohl a akorát by Ravenovi znepříjemnil procházky. Myslím, že tyto věci jsou o úhlu pohledu a především o postoji majitele psa k psovi samotnému a k tomu, co po něm i po sobě vlastně chce. Každý pes je jiný a nejde škatulkovat výcvikové pomůcky a říct, že tahle je úplně absurdní. Taky nejsem zastáncem např. ostnáčů a když vidím psa, co ho má na krku, stahuje se mi žaludek, ale pokud bych měla agresivního psa a věděla, že jeho výcviku obětuju týdně několik hodin na cvičáku a trénuju i doma, že ho nezanedbávám a poctivě socializuju, ale že mu prostě v hlavě chybí kolečko, tak ten ostnáč používat budu, protože raději chodit na procházky na ostnáči, než zavřít psa na celý jeho život do kotce proto, že se zdráhám použít to nebo ono. (samozřejmě to neplatí, pokud bych výcvik a socializaci zapinkala, to by bylo na vyfackování) Prostě jsou i psi magoři a nemusí to být nutně tím, že ho zkazil majitel (i když to tak většinou je).
Nevidím rozdíl v tom, jestli si nějaký drobný člověk pořídí velkého psa a nezvládne ho, nebo si velký člověk pořídí velkého psa a nezvládne ho.

Jojo, takhle pěkně když to rozepíšeš, nezbývá než souhlasit. Ono vlastně všechno je o úhlu pohledu. A pes od psa.

[Anathema]

Originally Posted by Vlkodlak

Jojo, takhle pěkně když to rozepíšeš, nezbývá než souhlasit. Ono vlastně všechno je o úhlu pohledu. A pes od psa.

Ono by se asi mohlo snadno zdát, že podle toho co píšu, mám precizně vycvičeného psa. Bran teď oslavil první rok života a stejně jako v lese, tak na sídlišti s ním můžu chodit na volno, poslouchá, nechá se přivolat, jen cesty přecházíme s držením za obojek (přecijen je to zdivočelé mládě). Ale... asi v osmi-devíti měsících začal být dost nepříjemný na psy samce. Naježí se, vrčí, provokuje se zvednutým ocasem, vzpřímenou hlavou a vyprseným hrudníkem, je jako kohout, zkrátka se chová jako fracek. Socializaci jsem nezanedbala, ale nikdy jsem neřešila jeho štěněčí drzost - dávání paciček na hřbet, hrrr na neznámé pejsky (ve hře) a příliš ho nekrotila (v podstatě vůbec, jeho divokost se mi líbila). To tedy byla školácká chyba z neznalosti. Je to sice laskavý, ale velmi horkokrevný vášnivý pes - takový ital a dost dlouho jsem si s tím nevěděla rady a neuměla si s ním v tu chvíli poradit, nevěděla jsem jak ho za to trestat, abych z něj naopak neudělala rváče. Protože dospělé psy jsme na volno potkávali zřídka - máme velké štěstí na fenky, nebyla jsem nikdy připravená a vždycky mě ohromilo, jak se to s každým dalším setkáním rapidně zhoršovalo - a tím nereagovala dost rychle - a ani jsem nevěděla jak. Pak mně náš figurant (Mirek Valentin) poradil tento obojek a rovnou mně na něm Brana i předvedl a musím říct, že se to dost zlepšilo. Kontakt s dospělými psy vyhledáváme co nejvíc, na cvičáku cvičíme ve dvojici vždycky se psem, na kterého dělá největší ramena a vyplácí se to. Bohužel ale při prvním střetu (příchodu na cvičák, míjení se na úzké cestičce atd) potřebuje opravdu tak trochu "ubrat kyslík", aby se vzpamatoval. Po asi deseti minutách klidnění, když úplně vychladne, si s dotyčnými psy normálně hezky hraje (jednou nahoře on, jednou oni, opravdu pěkně a bez košů). Smiřuju se s tím, že čím bude starší, tím menší bude šance, že bude mít i psí klučičí kamarády. Ale zkrátka vrčet na psy a ježit se na ně jen proto, že se na něj podívají nebo jsou poblíž, to prostě dělat nebude, natož aby se rval. Po všech ostatních stránkách je ale moc šikovný a jsem na něj hrozně pyšná Prostě jsem ho rozmazlila a teď je to pubertální fakan; jako drzý štěník byl velmi roztomilý a jeho dětské zdánlivě nevinné oťukávání, které mu všichni psi odpouštěli, bylo k popukání. No teď už to moc k popukání není. Jinak zákazový povel nepovel NE! v těchto situacích taky funguje - ale není to myslím dostatečné, protože sice vrčet přestane a sklopí uši, ale až po tom, co zavrčel a postavil se - a nebyl za to v tu chvíli po zásluze odměněn, tak proč by to příště neudělal zas. Prostě si myslím, že říkat NE při činnosti, kterou v mé přítomnosti dělat rozhodně nebude, má smysl jen párkrát, pak už by měl následovat nějaký hodně nepříjemný, nejlépe ale nebolestivý trest. No, tak s tím zatím pořád válčíme, je to na dlouhou trať. Lámat přes koleno ho nebudu, trpělivostí to snad zvládneme ale je to nepříjemné a krocení je nehezké, většina pejskařů od nás prchá a tak se málokdy poštěstí, že dojde k onomu hraní si, což si myslím, že je právě hrozně důležité. Škoda.