Quote:
Originally Posted by jerabekj
K tomu co píše Anathema - ono se ještě uvidí, až se prcek rozkouká ... a nebo taky ne. Blahopřeju k tomu že Bran funguje líp než můj Dakouš, kterému je přes dva roky. Na můj vkus je tohle ale zbytečně drsný přístup, zvlášť co se týká venčení a nucení štěněte aby vydrželo co nejdýl samo od sebe. Jasně že když už to dál nejde, tak udělá loužičku, ale proč to šponovat - to neni zdravý. Takhle mladý štěndo potřebuje krmit 3x - 4x denně a stejně tak se potřebuje venčit a to i v noci (a venčit znamená venku). Stejně tak si štěně nechce (a nemělo by k tomu být nuceno) dělat pod sebe a nebo v bezprostřední blízkosti pelechu. Nevim kolik má Bran kolem jeho fleku místa na dělání loužiček, ale z toho co píšete se mi zdá, že moc místa nemá.
Já jsem zvolil pozvolný přístup a nelituju, i když mne to stálo a stojí pohodlí. Každá hodina strávená s pánem (a to i ve spánku) prohlubuje pouto a to je dobré pro následný výcvik a budování vztahu pán - pes. Pořizoval jsem si psa abych byl s nim a ne aby byl pes sám.
Ano, přiznávám - jsem ten typ co pustí psa do postele a v podstatě kamkoliv po bytě (když jsem doma - když nejsem, zamykám pracovnu a ložnici). Na záchodě i v koupelně se můžu zavřít, je mi to sice vyčteno, ale pak je klid. Z postele sleze sám, když si jdem lehnout atd. atd. Vývoj zkrátka nikam netlačim, spíš tak nějak pokud možno nenásilně směřuju.
|
No ono to asi vyznělo tvrději, než to ve skutečnosti je. Bran má pro sebe celou koupelnu a kuchyň, všude jsou kachličky, v koupelně dokonce vyhřívané
tak si může vybrat, kde bude spát. Není za zavřenými dveřmi, má místo nich dětskou ohrádku, co se dává před schody. kdybychom ho úplně zavřeli v malé místnosti, to by bylo opravdu hodně tvrdé.
Ale když jsem v práci nebo je noc, tak zkrátka sám je. Nicméně když se vrátím - probudím, věnuju se mu neustále, v podstatě vůbec neodpočívám a myslím, že co ho mám vypadám jako čarodějnice, protože na sebe nemám vůbec čas
Když jsme doma, tak samozřejmě může všude, pobíhá nezřízeně po celém bytě, na procházky chodíme třikrát denně - ráno, po práci a před spaním a dohromady jsou to určitě 3 hodiny v ulicích / lese. Jinak ještě občas chodí na zahradu, ale protože tam bude brzy v kotci, tak ho tam zatím nenecháváme až tak volně lítat, aby mu to pak nebylo líto (ale v kotci bude jen na noc a po čas práce a to už od jara, tedy si opravdu musí zvyknout být v tu dobu sám. jinak bude stále s námi, nepořizovali jsme si pejska, aby žil celý život někde zavřený
)
Na vztahu se snažíme intenzivně pracovat, ale nechceme si být vzájemně otroky a extrémní závislost myslím není známkou dobrého vztahu, spíš naopak, jak v mezilidských, tak v mezipsích vztazích.
Bran od nás určitě není izolovaný ani není k ničemu nucený násilím. Jak říkám, nemuseli jsme ho zatím za nic trestat (běžné fuj a ne nepočítám - ale docela podřizujeme, když moc divočí). Uvidíme, co se z něj bude klubat dál, ale snad je spokojený, vypadá pořád vesele a když je sám, hraje si s balónky nebo loví plyšáky, dokonce ještě neohlodal ani kuchyňskou linku, ani futra, ani dveře, které jsou mezi koupelnou a kuchyní stále dokořán a tak stále k dispozici.
A čůrat nebo kakat může kdykoliv chce, opravdu ho za to netrestáme, jen po něm chceme, aby čůral na určené místo - plínku - a to dodržuje. Sám od sebe se snaží, i když je to asi pomalejší, než kdybych s ním během noci pořád běhala ven, ale pak by byl přes den, co jsem v práci asi stresovaný, že se mu hrozně chce a nikdo s ním ven nejde. To je otázka no, co je pak šponování, asi záleží na úhlu pohledu.
Každý pes stojí pohodlí, zvlášť tak veliký a svérázný. Ale to přeci neznamená, že by neměl mít žádné hranice, všichni přeci nějaké máme