Samostatnost nejen v noci

[Anathema]

Originally Posted by jerabekj

K tomu co píše Anathema - ono se ještě uvidí, až se prcek rozkouká ... a nebo taky ne. Blahopřeju k tomu že Bran funguje líp než můj Dakouš, kterému je přes dva roky. Na můj vkus je tohle ale zbytečně drsný přístup, zvlášť co se týká venčení a nucení štěněte aby vydrželo co nejdýl samo od sebe. Jasně že když už to dál nejde, tak udělá loužičku, ale proč to šponovat - to neni zdravý. Takhle mladý štěndo potřebuje krmit 3x - 4x denně a stejně tak se potřebuje venčit a to i v noci (a venčit znamená venku). Stejně tak si štěně nechce (a nemělo by k tomu být nuceno) dělat pod sebe a nebo v bezprostřední blízkosti pelechu. Nevim kolik má Bran kolem jeho fleku místa na dělání loužiček, ale z toho co píšete se mi zdá, že moc místa nemá.

Já jsem zvolil pozvolný přístup a nelituju, i když mne to stálo a stojí pohodlí. Každá hodina strávená s pánem (a to i ve spánku) prohlubuje pouto a to je dobré pro následný výcvik a budování vztahu pán - pes. Pořizoval jsem si psa abych byl s nim a ne aby byl pes sám.

Ano, přiznávám - jsem ten typ co pustí psa do postele a v podstatě kamkoliv po bytě (když jsem doma - když nejsem, zamykám pracovnu a ložnici). Na záchodě i v koupelně se můžu zavřít, je mi to sice vyčteno, ale pak je klid. Z postele sleze sám, když si jdem lehnout atd. atd. Vývoj zkrátka nikam netlačim, spíš tak nějak pokud možno nenásilně směřuju.

No ono to asi vyznělo tvrději, než to ve skutečnosti je. Bran má pro sebe celou koupelnu a kuchyň, všude jsou kachličky, v koupelně dokonce vyhřívané tak si může vybrat, kde bude spát. Není za zavřenými dveřmi, má místo nich dětskou ohrádku, co se dává před schody. kdybychom ho úplně zavřeli v malé místnosti, to by bylo opravdu hodně tvrdé.
Ale když jsem v práci nebo je noc, tak zkrátka sám je. Nicméně když se vrátím - probudím, věnuju se mu neustále, v podstatě vůbec neodpočívám a myslím, že co ho mám vypadám jako čarodějnice, protože na sebe nemám vůbec čas Když jsme doma, tak samozřejmě může všude, pobíhá nezřízeně po celém bytě, na procházky chodíme třikrát denně - ráno, po práci a před spaním a dohromady jsou to určitě 3 hodiny v ulicích / lese. Jinak ještě občas chodí na zahradu, ale protože tam bude brzy v kotci, tak ho tam zatím nenecháváme až tak volně lítat, aby mu to pak nebylo líto (ale v kotci bude jen na noc a po čas práce a to už od jara, tedy si opravdu musí zvyknout být v tu dobu sám. jinak bude stále s námi, nepořizovali jsme si pejska, aby žil celý život někde zavřený )
Na vztahu se snažíme intenzivně pracovat, ale nechceme si být vzájemně otroky a extrémní závislost myslím není známkou dobrého vztahu, spíš naopak, jak v mezilidských, tak v mezipsích vztazích.
Bran od nás určitě není izolovaný ani není k ničemu nucený násilím. Jak říkám, nemuseli jsme ho zatím za nic trestat (běžné fuj a ne nepočítám - ale docela podřizujeme, když moc divočí). Uvidíme, co se z něj bude klubat dál, ale snad je spokojený, vypadá pořád vesele a když je sám, hraje si s balónky nebo loví plyšáky, dokonce ještě neohlodal ani kuchyňskou linku, ani futra, ani dveře, které jsou mezi koupelnou a kuchyní stále dokořán a tak stále k dispozici.
A čůrat nebo kakat může kdykoliv chce, opravdu ho za to netrestáme, jen po něm chceme, aby čůral na určené místo - plínku - a to dodržuje. Sám od sebe se snaží, i když je to asi pomalejší, než kdybych s ním během noci pořád běhala ven, ale pak by byl přes den, co jsem v práci asi stresovaný, že se mu hrozně chce a nikdo s ním ven nejde. To je otázka no, co je pak šponování, asi záleží na úhlu pohledu.
Každý pes stojí pohodlí, zvlášť tak veliký a svérázný. Ale to přeci neznamená, že by neměl mít žádné hranice, všichni přeci nějaké máme