"Děti jako udavači"?

[gabriela]

Сообщение от Adrian

Myslíš něco jako:"Děti jako udavači"?
V Praze to slyším na ulici docela často:"Mami ten pes nemá košík, zavolej Policii!"
Dcera našich sousedů, po každém venčení, podávala svému otci zevrubné hlášení o průběhu. Ten vždycky vypnul hruď, spojil ruce s rákoskou za zády a vypochodoval na zápraží "vyškolit" zlatého retrivra. To mě pak napadalo, že ta holka svého psa za kámoše asi moc považovat nebude.

Tak to jsi mě tedy dostal, já věděla proč si vybrat konec světa na samotě, ikdyž městu se nevyhnu a tyto situace též znám, jenže trochu ještě horší, kdyby šlo jen o malé stb tak to by ještě šlo, ale v dnešní době jsou z nich už pěkní tyrani, kteří testují násilí a různé experimenty nejdřív na psech, a pak když povyrostou třeba na lidech.POZOR VŠEM NE VŠECHNY DĚTIAle poslední dobou je jich dost, a škoda jen, že většinou rodiče u toho nejsou, jelikož pak je problém vysvětlovat proč se pes bránil a jejich miláčky napad. Toto je tak obsáhlé téma, že bych zde mohla psát celou noc a to by jsme se unudiliJen tak mezi náma, ten soused má štěstí, že tam nebydlím já, jelikož už by měl pěkná jelitaTakže mu klidně vyřiď můj pozdrav

[Undertaker]

Možná je to samostatná kapitola, ale viděl bych u těch dětí dost problém v tom, že všichni honí prachy (třeba i kvůli tomu, aby se dítě mělo dobře) a na děti nemaj čas, ale hlavně, že je můžou zaopatřit finančně. Potom se ve škole začínající učitelka otočí k tabuli a dostane šutrem do zad. Když se dítě neumí chovat k lidem, těžko to pak zvládne ke zvířeti (které se nemůže bránit, když nepočítám zuby)

[Irisdane]

S tím musím bohužel souhlasit. I u nás se najde spousta malých desperátů,kteří se psy neumí zacházet. Příkladem budiž to, že jsem s Balthasarem,když mu bylo asi 6 měsíců procházela městem, po hlavní ulici a pes byl jako vždy středem pozornosti.Najednou se odněkud vyrojily asi čtyři děti a okamžitě bez ptaní a upozornění se na Balta sesypaly.Pes se lekl,naštěstí ale nevyjel,snažil se utéct.KDyž jsem okřikla děti a vzápětí jejich matku (asi), byla jsem seřvána já,že pokud mám strach,že se pes ožene,není dobře vychovaný.Nezájem,že by se pes mohl leknout,hlavně ve stresové situaci: uprostřed rušné ulice...Nevím jak vám,ale mě rodiče od malinka vtloukali do hlavy,že ani naše psy nemám provokovat, dráždit je,natož pak cizí a na cizí psy se bez jejich pána a bez svolení prostě nesahá.Dnešní děti to neví a hlavně k těm zvířatům nemají ani respekt a úctu...

[yzengrin]

..jo, taky se mi teď stalo, že jsem vyšla ven a hned se ke mně přihrnula holčička, tak 10let, začla vykládat a beze všeho si začla hladit Sofi...tak jsem ji krapet sprdla..Pravda, na holčičce bylo vidět, že má ke zvířatům dobrý vztah..Ale tak či onak, mají se zeptat. Až pes děcku sežere ruku, nikoho nebude zajímat, jestli se děcko zeptalo na pohlazení.

[Jerzy]

musím zaklepat, protože se zatím každý zeptal, i když jsem malou ze začátku každému strkal pod ruku ať se vymazlí do sytosti, teď už si vybere sama, když se někde s někym zastavím, tak počká co já a když je to ok, tak toho dotyčného omrkne, očuchne, nechá se pohladit, zaznamená si ho do mozkovny a dál jí nezajímá, v opačném případě přisedne k noze a šmíruje okolí

[Marianka.W]

Já se taky snažím vnucovat psy k pohlazení každému, zejména dětem, jak to jde. Ale rozhodně musím potvrdit, že mnohdy jsem svědkem neuvěřitelných scén buď ve smyslu "nesahej na toho psa, kousne tě", nebo naopak "přepadení" bez ptaní. Když se na psa vrhá dítě v doprovodu rodičů, komentuju to slovy "Tobě rodiče neřekli, že na neznámého psa se nesahá?", aby se vychovatelé taky trochu chytli za nos. Sama si dobře pamatuju, jak mě jako malou holku kousla fena (známá, jenže v tu chvíli se krmila, což jsem přehlédla) do obličeje, když jsem ji zbrkle šla pohladit. Můj táta mi ještě naplácal zadek za to, že jsem si nedala pozor. Protože mi bylo okamžitě vysvětleno proč se mi to stalo a kde byla chyba, nevypěstovala jsem si žádnou patologickou hrůzu ze psů, ale jen zdravý respekt. Nedávno jsem zase měla jinou zkušenost: malý kluk (tak deset let) tvrdošíjně odmítal jít pohladit štěně, ačkoliv to bylo hodné, klidné a roztomilé. Přitom jeho mnohem mladší kamarád se se stěnětem v pohodě mazlil. Co asi museli rodiče tomu kloučkovi namluvit, když měl ze štěňátka takovou hrůzu???
V poslední době mám prostě pocit, že se lidi neumí ke zvířatům chovat a jejich reakce je z extrému do extrému. Buď k němu zbrkle letí nebo se ho panicky děsí... Nepochybuju, že druhý případ je výsledkem systematické výchovy ke strachu ze strany médií...

Jinak ještě k těm počtům útoků zvířat na lidi - nevím jak je tomu u jiných druhů, ale u psů údajně statistiku vedou jezevčíci a v těsném závěsu za nimi jorkšíři. Tolik propíraný NO vede sice na počet, ale v poměru k počtu držených jedinců je hluboko pod průměrem...

[yzengrin]

Jo, když jdem a potkám maminku s malým děckem..třeba 4roky a vidím, jak maminka dítěti ukazuje pejska stylem: "podívej, to je pěkný pejsek, to je asi ještě štěňátko"...a dítě nevěřícně kouká, ale taky se zaujetím..Kolikrát nabídnu, jestli si psa nechtějí pohladit - a obě strany si přiměřeně hladí "to své dítko". Často to nevyjde-dítě se bojí..ale spíše z toho přirozeného respektu,na rodiči je vidět, že dítě podporuje v kladném vztahu ke zvířatům.
Na druhou stranu jsem dnes zvědavá na svou vlastní nejmladší sestru (taky 4roky), která má sice doma pejska, ale je zvyklá jej různě tahat apod., navíc maminka je z mého pohledu poněkud hysterická a má "špatné" reakce v některých situacích...takže tady čekám přesně onu bázlivou reakci od mé sestry..
Řekla bych, že je často napoprvé poznat, které dítě je zvyklé na zvířata (ví, že když po něm štěně skočí, tak je to legrace-a dává si přiměřeně pozor), a dítě, které k nim tak vedeno není a už když se štěně jen zavrtí, tak se lekne a utíká. No, a někdy je dítko zkrátka ještě malé, ostýchavé a bázlivé, ačkoli rodiče jsou vůči zvířatům v pohodě.
Někdo mi říkal, že na druhém místě jsou kokršpanělé...v těch útocích